Četnictvo a vojáci

České slovo četník je jihoslovanského původu. V dřívějších dobách bývalo užíváno jako označení pro lupiče, kteří se často sdružovali do čet, později došlo k obrácení významu a byli tak označováni příslušníci oddílů určených k boji s banditismem. Četnické sbory byly určeny k zajišťování bezpečnosti na venkově a v terénu; ve městech tyto služby zpravidla zabezpečovala policie. 

První četnickou formací Rakouského císařství byl četnický pluk převzatý v roce 1815 z ozbrojených složek bývalého Napoleonova Italského království. Vzhledem k civilní službě náležela četnictvu řada povinností, jako například vykonávání hlídek na hlavních i vedlejších cestách a v jejich okolí, pátrání a zadržování zločinců a pachatelů těžkých policejních přestupků, zadržování podezřelých osob (žebráků, tuláků apod.), rozptýlení každého srocení ohrožujícího veřejný klid a zajištění osob, které pobuřovaly, a tak dále.

V roce 1850 bylo vytvořeno šestnáct četnických pluků, v roce 1854 byl jejich počet zvýšen na devatenáct kvůli rozlehlosti služebních území v Uhrách. Pluky byly pořadově číslovány a označeny názvem teritoria působnosti. Na našem území působil četnický pluk č. 2 pro Čechy a četnický pluk č. 3 pro Moravu a Slezsko. Početní stav četnického pluku byl asi jeden tisíc mužů.

Za významnou vlastnost četníka byla považována ráznost a obratnost ve styku s obyvatelstvem. Četníkům bylo zakázáno kouřit na ulici a při vcházení do úřadů či soukromých bytů, nesměli se s kýmkoliv důvěrně vést za ruce, vodit s sebou psy, nemírně se smáti jakož i nepřirozeně a přepjatě pohybovati tělem. Důvodem byla snaha vyhnout se špatnému posuzování či posměchu ze strany obyvatelstva. Velká pozornost byla věnována problematice alkoholismu. Byla zde patrná snaha, aby opilý četník na veřejnosti nesnižoval vážnost sboru. Dále bylo četníkům přísně zakázáno potloukati se s lůzou ženského či mužského pohlaví a vodit tyto osoby do četnických kasáren či bytů. Pod přísným trestem nesměli četníci při nočních či jiných služebních obchůzkách vcházet do hostinců nebo hospod a popíjet nebo bavit se tam. Četník sice mohl vstoupit a občerstvit se, ale nesměl se tam zdržovat. Po rozpadu monarchie bylo četnictvo inkorporováno do bezpečnostních sil některých nástupnických států.

V Bohdalově byla četnická stanice umístěna v rámci soudního okresu Žďár nad Sázavou v roce 1894. Nejprve byla umístěna v budově staré školy, č.p. 85 ( dnes u Matějčků ), v roce 1910 pak natrvalo přemístěna do patrové budovy č. 51 ( dnes u Vomelů ). Zde byla umístěna služební místnost, byt velitele a kasárna pro mužstvo. V tomto roce je uváděn jako velitel Jan Příhoda a mužstvo četníci Hosák a Panáček. Po založení republiky Československé, bylo četnictvo reorganizováno a Bohdalov se vedle Žďáru a Ostrova nad Oslavou stal jednou ze tří četnických stanic v okrese. Úkolem četnictva bylo nejenom vyšetřování a pokutování přečinů, ale především dozor a hlídkování. Tím, že byli obeznámeni s místními poměry i krajinou mohli preventivně předcházet drobné obecné kriminalitě a škodám na majetku.