Antonín Promberger 1862 - 1937

Na počátku pátrání po této významné osobnosti byl pouze jednoduchý odkaz z několika zdrojů na místního rodáka, učitele a hudebníka z Bohdalova. Jméno Promberger zde není, až tak neznáme a odkaz na tuto rodinu najdete i v našich starších kapitolách. Dalším kvalitním zdrojem informací je v dnešní době samozřejmě internet. Tam jsem objevil zprávu o spisovatelské činnosti našeho Antonína. Kniha jeho povídek vyšla ve dvou svazcích pod názvem " Zápisky starého učitele " v roce 1926 a pak znovu 1936 v nakladatelství K. H. Vik v Praze. Postupně se mi podařilo obě útlé knížky získat a byl jsem překvapen, jak kvalitního spisovatele v Bohdalově jsme měli. Krásný a bohatý slovník popisující dětství, studia i řadu osobních zážitků ze života na přelomu minulých století. Literatura samozřejmě odpovídá době svého vzniku před sto lety, ale i v dnešní době je stále čtivá. Zvláště, když se na mnoha místech objevuje znovu a znovu jméno našeho městečka. Pokusme se tedy rekapitulovat osudy Antonína Prombergera a budeme doufat, že postupně získáme ještě ucelenější obraz o jeho zajímavém životě.

Náš spisovatel se narodil 1. 3. 1862 do rodiny hostinského, povozníka a řezníka Karla Prombergera. Malého Toníka pojmenovali po jeho tetě Antonii Prombergerové, která sloužila jako hospodyně a kuchařka na faře na Moravci. Jak napsal Antonín do jedné z povídek, bylo to pět hodin pěšky od Bohdalovské farní věže. Zatím ještě nevíme, kolik měl Toník sourozenců, ale je skutečností, že když mu byly dva roky, přijela teta na Bohdalovskou pouť spolu se svým důstojným pánem Schusterem, farářem Moraveckým. Toník byl asi velký čipera, takže se teta domluvila s rodiči a vzala si ho na Moravec sebou. Toník zde vyrůstal ve velmi šťastném prostředí. Už v pěti letech začal chodit do obecné školy k panu učiteli Šťasnému a kdyby se za ním pravidelně nestavoval tatínek při svých cestách do Brna či Vídně, tak by snad i na rodný Bohdalov zapomněl. Po několika letech se však do domu svých rodičů vrací a začíná chodit do místní jednotřídky. Velmi zajímavě tyto roky popisuje v jedné z povídek. Stará triviální škola stála proti hlavnímu vchodu do kostela ( dnes u Matějíčků ), a v historii je v letech 1851 - 1875 zapsán i učitel Jan Werner, kterého Promberger barvitě popsal.

Tetičce Antonii se však po malém synovci stýskalo a tak se Toník znovu vypravil na Moravec. Dokončil zde základní školu a po dohodě rodiny nastoupil na gymnázium do Třebíče. Studium na česko německém ústavu mu dalo opět řadů dalších námětů pro jeho literární činnost. Student Toník si, ale také uvědomil, jaký rozdíl může být mezi dvěma učiteli. Často srovnával moudrého pana učitele Šťastného a zatrpklého bohdalovského Wernera. Snad i právě kvůli tomuto poznání se také on chtěl již od dětství stát učitelem. Bohdalovská maminka v něm, ale viděla spíše kněze, kdežto otec zase potřeboval nástupce na svoje místo. Pro Toníka to byly po úspěšné maturitě těžké chvilky. Naštěstí pro něho zasáhl už stárnoucí pan farář Schuster a Toník mohl nastoupit na učitelský ústav do Brna. Domů se vracel při každých prázdninách a v jedné z povídek popisuje velmi poeticky pohled na rodnou krajinu od kapličky nad Německým Rudolcem. Po zakončení studia hledá místo učitelského praktikanta v Kamenici u Jihlavy, ale tentokrát zasahuje zase tatínek a Toník nastupuje jako podučitel do Ostrova nad Oslavou. V následujících letech máme zatím mezeru, ale víme, že se Antonín Promberger oženil se slečnou Aloisií Kaitánovou 26.1.1886 ve farním Santiniho kostele ve Zvoli. Po svém sňatku působil na škole ve Vlachovicích u Nového Města na Moravě, kde v roce 1893 zakládá hasičský dobrovolný sbor a stává se na krátko i jeho velitelem. V roce 1894 je však v sousedství Bohdalova v obci Chroustov dokončena budova základní jednotřídní školy a tak do ní, snad i na přání rodičů zamíří i mladí manželé. Pan řídící učitel, opět v pozdnějším věku, popisuje některé tamní veselé příhody. Ale také zde zakládá školní zahradu - ovocnou školku. Zatím pátráme, proč je v kronice zapsáno, že zahrada byla po dvou letech zničena.

V roce 1902 odchází pan řídící z Chroustova na novou větší školu do Jam u Žďáru. Také tam se věnuje obecně prospěšné činnosti a stává se velitelem místních hasičů. Musíme také ještě připomenout jeho dráhu hudební. Od dětství se, zřejmě opět pod vlivem svého velkého vzoru učitele Šťastného, věnoval učení na několik nástrojů. Byly to housle, klavír i varhany. Byl nejenom talentovaným výkonným hudebníkem, ale také se věnoval sbírání a zapisování lidových písní. Někde v archivech pak leží jeho rozsáhlá sbírka, nazvaná podle krásných horáckých zvyků - Královničky. V Jamách( nebo možná v Jámách ), působil Antonín Promberger osm roků, aby odsud 13. června 1910 odešel na odpočinek. Nějaký čas mohl pravděpodobně pobývat v rodném Bohdalově, ale nakonec se přestěhoval do Brna a tam se věnoval dráze spisovatelské. Ve věku 75 let zde pak 23. 3. 1937 umírá.