Četnická stanice Bohdalov

Četnická stanice Bohdalov

České slovo četník je původně jihoslovanského původu. V dřívějších dobách bývalo užíváno jako označení pro lupiče, kteří se často sdružovali do čet, později došlo k obrácení významu a byli tak označováni příslušníci oddílů určených k boji s těmito loupežníky. Četnické stanice a jejich osazenstvo v našich zemích sloužily k zajišťování bezpečnosti na venkově. Přináležela jim řada povinností. Vykonávali hlídky na hlavních i vedlejších cestách, pátrali a zadržovali zločince a pachatele přestupků. Prověřovali a zadržovali podezřelé osoby jakými byli žebráci, tuláci či osoby, které pobuřovaly veřejnost stejně jako panskou vrchnost. Naopak policie, která vznikla ve Francii v době tamní revoluce sloužila hlavně ve městech. Vedle vyšetřování krádeží a dalších hrdelních zločinů plnila také úkoly politického ražení. Což ostatně v Rakousku a jeho mnohonárodnostním složení obyvatelstva byl poměrně častý důvod.

Za významnou vlastnost četníka byla považována ráznost a obratnost ve styku s obyvatelstvem. Četníkům bylo zakázáno kouřit na ulici a při vcházení do úřadů či soukromých bytů, nesměli se s kýmkoliv důvěrně vést za ruce, vodit s sebou psy, nemírně se smáti jakož i nepřirozeně a přepjatě pohybovati tělem. Důvodem byla snaha vyhnout se špatnému posuzování či posměchu ze strany obyvatelstva. Velká pozornost byla věnována problematice alko-holismu, který by u četnictva před veřejnosti snižoval vážnost sboru. Dále bylo četníkům přísně zakázáno potloukati se s lůzou ženského či mužského pohlaví a vodit tyto osoby do četnických kasáren či bytů. Pod přísným trestem nesměli četníci při nočních či jiných služebních obchůzkách vcházet do hostinců nebo hospod a popíjet nebo bavit se tam. Četník sice mohl vstoupit a občerstvit se, ale nesměl se tam zdržovat.

V Bohdalově byla četnická stanice umístěna v rámci soudního okresu Žďár nad Sázavou v roce 1894. Nejprve byla umístěna v budově staré školy, v roce 1910 pak natrvalo přemístěna do patrové budovy č. 51. Zde byla umístěna služební místnost, byt velitele a kasárna pro mužstvo. V tomto roce je uváděn jako velitel Jan Příhoda a mužstvo četníci Hosák a Panáček. Po založení republiky Československé, bylo četnictvo reorganizováno a Bohdalov se vedle Žďáru a Ostrova nad Oslavou stal jednou ze tří četnických stanic v okrese. Tím, že byli četníci obeznámeni s místními poměry i krajinou mohli preventivně předcházet drobné obecné kriminalitě a škodám na majetku. Tuto službu plnili v Bohdalově a jeho okrsku bez nějakých velkých výkyvů. Tedy až na jeden mimořádný případ, který přitáhl k Bohdalovu pozornost celé široké veřejnosti.

Když jsem začal sbírat materiály a psát Bohdalovské kapitoly setkal jsem se několikrát s příběhem vraždy, která se měla stát někdy před válkou na cestě k Blažkovu. Informace se různily a pamětníci, kteří zažili událost v raném dětství, dávali k dobru detaily, které nebylo možné nijak ověřit. Jedinou realitou zůstal litinový křížek v kopci při lesní cestě. Déšť a sníh z něho, ale už dávno smyly všechny nápisy. Dokonce ani pečlivé studium kronik a zápisů nic bližšího nepřineslo. Nakonec nezbylo než si vyžádat přístup do badatelny okresního archívu a strávit tam řadu hodin při listování předválečnými ročníky tehdejších novin. Už jsem to skoro chtěl vzdát. Když u posledního svazku z roku 1939, tedy už v době obsazení republiky Německem, na mě vyskočil článek, který obsahem překonal všechno, co jsem o případu dosud slyšel.

Utloukl manželku kladivem

Manželé Marie a Leopold Markovi z Bohdalova žili spolu už jedenáctý rok. Marková pocházela ze Sirákova z velmi slušné rodiny. Manželství Markových však nebylo z nejšťastnějších. Hádky právě v poslední době byly na denním pořádku, takže se u Marků jednalo o rozvod. Marek si hleděl více hostinců než hospodářství. Tíha starosti o domácnost ležela celá na jeho ženě. Ta dosud také kojila nejmenší dítě. Jak se blížil rozvod, množily se řeči, jak se rozdělí majetek. V neděli 11. června navštívila Marková Sirákov, své rodiště, kde hodlala přikoupit ještě jednu krávu. Už tehdy čekal Marek s vražedným úmyslem na manželku. Ta se však vracela domů jinou cestou. V pátek 16. června 1939 se vydala znovu, dojednat konečnou koupi. Do Sirákova však nedošla. Po jejím odchodu vzal Marek doma kladívko a nadběhl si Veselskými lesy cestu. Na kopci, kousek od lesní křižovatky u kopce Blažkova svou manželku dohonil a zezadu ji kladívkem udeřil do hlavy. Těžce zraněné stříkala z rány krev, přesto však uběhla ještě asi padesát metrů, kde poklesla v bezvědomí k zemi. Tam přiběhnuvší Marek dotloukl svou ženu kladivem, přičemž jí hlavu úplně rozbil a přerazil při tom i topůrko kladiva. Marek popadl ještě kámen a bušil nadále do nebohé ženy, která na zemi dokonávala. Celkem jí zasadil 23 ran do lebky. Když zjistil, že je mrtva, zavlekl ji do porostu, kde byla čirou náhodou lesními dělníky, ještě téhož dne objevena. Aby svedl pátrání na jinou stopu, svlékl ženě spodky, aby se zdálo, že vražda je zločinem z vilnosti. Leopold Marek vulgo Mokrý, neměl však v chalupě stání a utekl do polí, kde byl četnictvem nalezen a zatčen. Zapíral celou noc tvrdošíjně a zarputile, že nemá se smrtí manželky nic společného. Prokazoval alibi, že ten a ten ho viděl na opačném konci městečka, jak seče trávu. Pak se, ale našel svědek, který ho viděl pospíchat k lesu. A už se to začalo hrnout. Na Markově kabátu se našly stopy krve, za košilí měl smrkové jehličí, odřeniny na noze. Až k ránu, když přijeli okresní četníci z Nového Města a z brněnské pátrací stanice se Marek přiznal. Ani dvacet čtyři hodin nedovedl klamat spravedlnost. Po celou sobotu probíhala v Bohdalově rekonstrukce zločinu. Byla demonstrována vražda i cesta, kudy se vracel k domovu. Vyšetřování vražedného případu vedl osobně četnický nadporučík Salajka z Nového Města na Moravě. Příčinou vraždy byly rozhádané rodinné poměry, rozvod a hrozba, že Marek přijde o velkou část majetku. Manželé mají dvě nezaopatřené děti a vlastní hospodářství o výměře 60 měřic. Pohřbu nešťastné ženy se zúčastnilo celé Bohdalovsko. Obviněný byl dopraven ke krajskému soudu, kde bude jistě spravedlivě souzen a potrestán.

Horácké listy, 23. června 1939

V roce, kdy se tento případ odehrál už byla naše republika jako protektorát Čechy a Morava součásti Velkoněmecké říše. Když ještě před tím bylo po Mnichovském diktátu zabráno rozsáhlé území Sudet, musela řada státních zaměstnance opustit svá působiště v pohraničí. Patřil mezi ně také vrchní strážmistr Jindřich Jeřábek. Ten se posléze stal velitelem místní stanice v Bohdalově a v této funkci zůstal až do konce války. V období takzvané druhé republiky se v krajském městě Jihlava, kde mělo většinu obyvatelstvo německé národnosti, odehrávaly vážné národnostní nepokoje. K jejich řešení tam byli povoláni četníci českého původu, včetně bohdalovských. Jenže vývoj událostí běžel jinou cestou. Když 15. března došlo k obsazení zbytku republiky nacisty, vítali jihlavští němci s nadšením hitlerovská vojska. Druhou cestou se pak z města vraceli čeští četníci smutně do svých domovských stanic. Nadále však projevovali mimořádné odhodlání a osobní statečnost. Jednou z prvních akcí v Bohdalově byla účast na ukrytí profesora Jandy z Brna. Ten se podílel na výrobě falešných cestovních dokladů pro muže, kteří opouštěli území protektorátu. Jejich cílem byla vznikající československá zahraniční armáda. Na místní stanici mu byly obstarány falešné doklady a pan profesor až do konce války pracoval jako dělník v lihovaru v sousedním Novém Veselí. V závěrečné fázi války s v Bohdalově odehrály události spojené se schůzkami vrcholných představitelů odboje. Nejenom že četníci pomáhali s jejich organizováním, ale také střežili místa setkání odbojářů. Za několik roků přišel konec války. Strážmistr Jeřábek se vrátil zpět do místa svého předválečného působiště a na jeho místo byl jmenován strážmistr Josef Foltýn. Spolu s se svým mužstvem musel tento zodpovědný důstojník v následujících několika letech zvládnout řadu politických pokynů přicházejících průběžně z nadřízených velitelství a pražského ministerstva. Tam se k moci dostali komunisté a ti spolu se svými sovětskými poradci provedli řadu změn. Četníci se stali součástí nově situované Stráže národní bezpečnosti ve zkratce SNB. Republikou otřásaly politické spory, které vyvrcholily únorovým převratem. Při následných prověrkách byl ze služby propuštěn i bohdalovský velitel a byl podán návrh na zrušení stanice. Strážmistr Foltýn neunesl tíhu okolností a 24. června se ve své kanceláři v Bohdalově, v prvním patře domu číslo 51. služební zbraní zastřelil.