Za vlády císaře Františka Josefa I

František Josef I. vládl nejdéle ze všech Habsburků - celých 68 let. Narodil se 18. srpna 1830 ve vídeňském Schönbrunu Františku Karlovi Habsburskému a jeho ženě Sofii. Již od mládí si František Josef I. našel zálibu v armádě a pořádku, který představovala. Říká se, že uměl dříve pochodovat a cvičit, než číst a psát. Studoval však velmi pilně a ve 12 letech prý studoval 50 hodin týdně. Naučil se také sedm světových jazyků, ač některé ovládal lépe než jiné.

V 18 letech byl František Josef I. vyslán do Itálie na zkušenou k polnímu maršálovi Radeckému. Zde se zúčastnil bitvy u Santa Lucie, než se opět vrátil do Vídně a nastoupil na trůn.

V říši ale vypuklo v roce 1848 povstání, které znamenalo konec posledních zbytků feudalismu. Pádu Rakousko-Uherska však zamezila armáda a generál Windischgrätz. Rakousko-Uhersko přesto projde několika reformami. Hospodářství se stane uvolněnějším a pod taktovkou ministra Alexandra von Bacha. Nastupuje takzvaný Bachův absolutiosmus, jehož je František Josef I. symbolem. Vedle pozitivních hospodářských změn se v říši drží totalitní praktiky a tendence. Vše vrcholí v roce 1849, když císař nechá rozpustit říšský sněm v Kroměříži, který připravoval novou reformní ústavu.

V druhé polovině 19. století vypukla Krymská válka, která znamenala vznik nepřátelství s Ruskem. Tím se Rakousko dostalo do mezinárodní izolace, které využilo Sardinské království. V bitvě u Solferina byla rakouská vojska poražena, což znamenalo ztrátu Lombardie. V důsledku nepříznivé situace v říši v roce 1860 František Josef I. takzvaným Říjnovým diplomem přenesl Rakousko v konstituční monarchii a zbavil moci Bacha.

Od té doby musel František Josef I. přistoupit na politickém poli na řadu kompromisů. Situaci zhoršila i neúspěšná válka s Pruskem, která zbavila říši o severoitalské území. Po vydání nové ústavy se z podřízených součástí říše ozval nesouhlas. Stěžuje si hlavně Uhersko, které nakonec prosadí koncepci duálního státu. Vzniká Rakousko-Uhersko. V říši se stupňuje národnostní nerovnost, a ač měl stát majoritní většinu obyvatelstva slovanského, hlavní slovo měli Němci a Maďaři. František Josef I. se přesto stal neochvějným symbolem držícím celou říši pohromadě. Návrhy na federalizace vedené jeho synovcem Františkem Ferdinandem d'Este striktně odmítal. Nicméně v roce 1907 aspoň nechal zavést všeobecné volební právo.

V dalším období se zhoršily vztahy s Německým spolkem a po porážce u Hradce Králové se Rakousko-Uhersko muselo vzdát nároků v Německu. V roce 1879 je uzavřen obranný pakt s Pruskem proti Rusku. Později se přidá i Itálie a vzniká takzvaný Trojspolek. Nadcházející vyhrocení situace na Balkáně způsobila rakouskouherská anexe Bosny a Hercegoviny.

Poslední etapa vlády Františka Josefa I. je ve znamení jednoho z největších konfliktů v dějinách lidstva. Po zhoršení vztahů na Balkáně srbští nacionalisté spáchají úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d'Este - následníka Františka Josefa I. 28. července vyhlásí Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Na základě spojeneckých smluv pak následovala řetězová reakce, jak se do války přidávalo stále více států. Konce první světové války se František Josef I. už nedožil. Zemřel 21. listopadu 1916 na zápal plic. O dva roky později se Rakousko-Uhersko rozpadne.