Od gotiky po barokní dobu

Přibyslav z Křižanova, jeden z nejvýznamnějších moravských šlechticů a bratranec Jana z Polné umírá v roce 1251. Druhým manželem vdovy Sibyla se stává Jindřich z Ronova a Osové, otec Smila z Lichtenberka, manžela její dcery Alžběty.

Ronov - z německého die Ronne - ostrve ( kmen stromu s ponechanými zkrácenými bočními větvemi, sloužící jako žebřík).

Na pány z Ronova tak přechází po pánech z Křižanova povinnosti spojené s patronciem žďárského cisterciáckého kláštera. Ten je postupně budován a rodiny patronů se pravidelně schází k vizitacím. Tak je také při jedné z nich v roce 1349 poprvé písemně uváděn městys Bohdalov patřící do majetku pana Jindřicha z Ronova a Osové. Když roku 1364 učinil Jindřich z Ronova řečený z Osového dědickou dohodou se svou dcerou Hyzlou a jejím manželem Janušem z Bechyně a jejich dědici o svém statku bítešském, přináleželo k němu i celé městečko Bohdalov. Jindřich a Januš odprodali roku 1366 Bohdalov s okolím i s právem patronátním Zdeňkovi a Čeňkovi bratřím z Ronova. Zdeněk daroval 6. října 1366 desátek mýta v Bohdalově kostelu přibyslavskému.

Po smrti Zdeňkově připadl jeho podíl na Čeňka a po něm bohdalovské území přešlo na jeho syna Smila, který tu asi sídlil a snad i postavil obyvatelnou hradní věž (něm. Berchfrit, Belfried), psal se z Bohdalova a také tento majetek hodně zadlužil. (V roce 1621 dával spravovati úředník Pavel Rožnovský na Perfrýdě vazbu a ještě roku 1856 byly zříceniny rozsáhlé a rozebíraly se jako stavební materiál.)

Ve druhé polovině 14. století stojí Bohdalov jako samostatné sídlo na rozhraní několika panství. Rodu pánů z Ronova patřil erb s ostrvemi, z východní strany pak přiléhaly statky Žďárského kláštera a ze strany jižní pak statky rodu Tasovců v erbu se stříbrným křídlem a se sídlem ve Velkém Meziříčí. A to ještě hned za kopcem roztahovali svoje statky benediktýni z Třebíčského kláštera s řádovou komendou v Měříně.

To už se také z historie vynořují menší sídla pravděpodobně vydělená z původního majetku bohdalovského. Jedná se o drobné vsi Kyjov, Chroustov a Rudolec. Další Blažkov zůstává nadále připojen k Bohdalovu a Němkyně, které se však v dějinách ztrácejí a zůstává po nich pouze název trati.

V zápise o prodeji Bohdalova z roku 1364 je také poprvé uváděn zděný kostel sv. Vavřince. Jeho nejstarší podobu můžeme rekonstruovat jednak z dochované sakristie, původně gotického presbytáře, a pak také z konkrétní polohy, situované na skalnaté drobné návrší. Pokud byla úlohou městečka, už při jeho založení ochrana kupeckých karavan, tak měl kostel také obranou funkci. To znamenalo kamennou zeď kolem jako hradbu a také vysokou strážní věž. Ta stála pravděpodobně mimo vlastní budovu kostela. Tak je tomu dodnes u dochovaného kostela v Radostíně nad Oslavou či u sousedního Pavlova.

Stavební vývoj kostela a jeho přestavbu do současné podoby najdete podrobně dokumentovanou v publikaci Jaroslava Sadílka či v samostatné kapitole na našem webu.

Čas plynul a my se posouváme do druhé poloviny 15. století. Tehdy prodávají Ronovští spolu s dalšími statky Bohdalov pánům z Pernštejna. Tak se dostává do erbu našeho městečka zubří hlava s polovinou kruhu v nozdře.

Takřka po celé jedno století, se kterým byl Bohdalov s Pernštejny spojen, žilo naše městečko zřejmě poklidným životem. Naopak pánové z Pernštejna se posouvali mezi nepřednější rody království. Kolem roku 1490 se pan Vilém z Pernštejna dostává do sporu s majitelem rudoleckého statku Janem z Vranova. Jednalo se o zakládání nových rybníků v loukách kolem Bohdalova. První rybníky, ale byly založeny ještě před rokem 1482 a to směrem od Rudolce. Po přelomu století je v roce 1512 uváděn Dolnomlýnský rybník a o osm roku později rybníky Belfrýd a Záhumený.

Roku 1551 bratři Jaroslav, Vratislav a Vojtěch z Pernštejna prodali své zboží a dědictví Václavu Chroustenskému z Malovar a z Chroustenic. Stalo se to jistě z popudu Jana Přepyského z Rychenburka, který byl pernštejnským úředníkem na Meziříčí a který poměry tu dobře znal; Chroustenský pak měl jeho dceru Kteřinu. Byly by snad městečku vzešly zase lepší časy, kdyby Chroustenský nepřikoupil hned příštího roku sousední panství rudolecké a nepřesídlil na tamní tvrz. Od té doby sdílelo městečko osudy tohoto panství a začalo pozvolna upadat. Vrchnost si koncem 16. století postavila nové sídlo ve vzdálenější obci Černé a přesídlila tam. Městečko ztrácelo púostupně nabytá městská práva a časem kleslo na úroveň jiných vesnic. Nejprve pozbyli občané brzy po roce 1585 právo várečné. Přestalo také městské úřadování.

Chroustenští se ale do bohdalovské historie zapíšou výrazně ještě jednou, krátce po začátku 17. století. Když v roce 1609 vyhověl císař Rudolf II. požadavku českých stavů na svobodu náboženství a volnost pro výstavbu kamenných kostelů pro všechna vyznání, rozhodli se Chroustenští přestavět menší gotický kostel v Bohdalově na protestantskou modlitebnu. Na tu dosadili kněze Matyáše Pšeničku.

Poslední majitel Bohdalova z tohoto rodu Jan Rafael Chroustenský patřil mezi nejzámožnější moravské osoby. V době stavovského povstání v roce 1618 byl moravskými stavy zvolen do rytířského poselstva, které vítalo nového krále Bedřicha Falckého. Po prohrané bitvě na Bílé hoře byl potrestán konfiskací celého majetku. Spolu se všemi statky byl tak i Bohdalov odprodán za odměnu plukovníkovi vítězné císařské armády italskému hraběti Rombaldovi XIII. z Collalto et San Salvatore.

Faráře Pšeničku zabili před bohdalovskou farou v roce 1620 císařští vojáci a Chroustenským zůstal, na základě císařské milosti a jejich přestoupení ke katolickému vyznání k obživě dům a devět čtvrtin zpustlých vinic ve městě Třebíči.in zpustlých vinic ve městě Třebíči.