Bohdalov v lihu

V samém závěru válečných bojů a osvobozování republiky docházelo k vypouštění a znehodnocování zásob lihu z obecních místních lihovarů. Důvody byly dva. Německá armáda mohla použít líh jako náhradní pohonnou nebo i zápalnou surovinu. Zajímavější je druhý důvod. V závěru války se očekávala euforie vojáků osvobozující Rudé armády a s ní také obava s případných následků nezřízeného pití.

Koncem dubna, okolo 23. 4. bylo poprvé z bohadalovského lihovaru vypuštěno 80 hl. lihu. Než se však stačil líh prosáknout do Dolního rybníka a dále pak až do řeky Oslavy, nabírali si ho občané Bohdalova do všech možných připravených nádob. Docházelo až k nezřízeným věcem. Mnozí lidé měli naplněny všechny nádoby v domácnosti, (putny, sudy i troky), a tak neměli další dny ani z čeho dát napít dobytku. Událost měla vyšetřovat německá policie. Hned se také rozmohlo kšeftování. Dokonce po příchodu osvoboditelů i s příslušníky RA. Zatímco 5. května, po vyhlášení Pražského povstání, zasedal v obecní místnosti prozatímní MNV došlo opět k vypuštění asi 50 ha lihu. Situace se opakovala. Nevíme už dnes, jak moc se předčasně slavila svoboda, ale když za nedělního úsvitu 6. května projížděla obcí kolona 8 německých nákladních vozů se zhruba 150 po zuby ozbrojenými vojáky na korbách, rozhodli s bohdalovští konat. Kolona projela kolem hřbitova a zastavila v trati Křenice. Zhruba 20 mladých i starších mužů se ihned vydalo do polí, aby s holýma rukama německé vojáky odzbrojili. Jakmile však přišli na dostřel k hlídkám, stačilo jenom "Hande hoch"  a bylo po odvaze. " Stateční odbojáři ", kteří se možná ještě v noci povzbuzovali nasbíraným bramborovým lihem, zůstali několik dlouhých hodin v zajetí. V městečku se zatím šířil strach a obavy. Před polednem dostali naštěstí Němci rozkaz k odjezdu a tak zajatce poslali domů. Ti podle obecního kronikáře neušli po návratu posměchu ani výčitkám.

Dramatické okolnosti konce války v našem městečku by určitě stály za podrobnější zpracování. Už jenom proto, aby si naši potomci uvědomili, že dramata světových dějin mají vždy odraz i v tom posledním koutku země.