Tradice Bohdalovských krojů
Horácko je rozsáhlá etnografická oblast na rozhraní Čech a Moravy, skládající se z několika menších podoblastí. Už od 19. století se používá, vedle řady dalších, výraz jižní a severní Moravské Horácko. Pro Bohdalov pak platí severní strana, ležící v pásu od Jihlavy přes Polnou na západě z jedné strany a Velkým Meziříčím a Bystřicí na východě. Na severu pak oblast uzavírá území kolem Žďáru nad Sázavou a Novoměstska.
Horácký kroj
Podle řady fotografií z první poloviny minulého století se tradiční lidové kroje nosívaly v Bohdalově především při velkých národních oslavách a církevních slavnostech. Tradice, ale bohužel odezněla při poválečné socializaci a tak většina Bohdalovských dnes ani neví, jak jejich kroj vypadal.
Pro mužské kroje byly charakteristické úzké kožené kalhoty, bílé, žluté či černé, méně často hnědé. Plátěné košile rovného střihu a vesty z vlny nebo kůže. Na ně se oblékaly krátké i dlouhé kabáty. Na hlavu patřily klobouky se širokou střechou nebo kožená čepice. Na nohou vysoké selské kožené holínkové boty. Takový to mužský kroj patřil k tradiční výbavě členů bohdalovské Selské jízdy, takzvaných Bandinerií.
Ženy dlouho zůstávaly u kanafasových a vlněných sukní. Říkalo se jim "šarky" a "mezulánky. K nim si uvazovaly podle příležitosti nejrůznější zástěry. Na svátek většinou nosily kabátky ze vzorovaných látek nebo hedvábí a na krk často bílý vyšívaný nebo barevný vzorovaný šátek. Na hlavu, podobně jako v jiných oblastech Moravy vázaly velké bavlněné šátky s červenou půdou a širokou květovou bordurou, Svobodná děvčata nosila do kostela půlkové uzlíčkové čepečky, tzv. "škařoupky".
V Bohdalově byla od konce 19. století byla místo regionálního kroje Horácka také používána varianta odvozená od kroje kyjovského. Nebyli jsme v tom sami. Podle jedné z teorií se na statek do některé zdejší vsi přivdala nevěsta z východní části Moravy a přinesla si sebou bohatší a barevně výraznější kroj. Kroj se zalíbil a postupně se prolnul s místními vzory.
Nářečí
Z jazykového hlediska je zajímavé, že se zde, v oblasti městeček Bohdalov a Nové Veselí, především díky zemské hranici, mísí české i moravské nářečové tvary. Některé zajímavé a pro někoho úsměvné tvary jsou pak dohledány i v poměrně vzdálenějších oblastech.
Příklady, které můžeme slýchat i na Bohdalovsku:
Najijou se lžicou - Najedí se lžící
Bábička spadla do rymíka - Babička
spadla do rybníka
Podej mě křidlu a šufánek - Podej
mi pokličku a naběračku
Voběd vám žaba
donese za chvílu - Oběd vám dcera
přinese za chvíli
...a řada dalších.
Folklor a tradice
Do řady měst a vesnic na Vysočině se postupně vrací folklorní tradice. Stejně tak jako, například v divadelních ochotnických sdruženích, se v nich potkávají už od dětských let zájemci o lidové tance, písničky a zvyky. Po pár letech je z tohoto klubka dětí dospělý soubor. Nejenom, že oživuje historické tradice, ale stává se i důstojným reprezentantem své obce a regionu. V Horáckém folklorním sdružení HORFOS je dnes už sdruženo několik desítek souborů. S jedním z nich STUDÁNKOU, jsme se měli možnost seznámit při památných dožínkách v roce 2018. Snad to nebylo naposledy.
FOTOALBUM Z BOHDALOVSKÝCH DOŽÍNEK 2017