Vznik bohdalovského znaku

Přes absenci údajů z první poloviny období pernštejnské správy Bohdalova můžeme spolu s Jaroslavem Sadílkem usuzovat na širší význam městečka pro rod se zubří hlavou. Z listin vydávaných kolem roku 1500 panem Vilémem z Pernštejna lze usoudit na postavení Bohdalova jako územně samostatného celku. Nejbližší pernštejnskou destinací byl Měřín, spravovaný, ale pouze jako zástavba za převzaté dluhy a pak až křižanovská oblast. Pan Vilém se zasloužil o rozvoj zdejšího rybníkářství. Byl to ostatně jeden z jeho důležitých podnikatelských záměrů. Na svém nově zakoupeném panství Pardubice, ležící v rovinatém Polabí, nechal vybudovat dokonce více než dvě stovky nových rybníků. Stejně tak podporoval rozvoj pivovarnictví. V samotném Bohdalově bylo několik pivovarů a výčepů. Mohlo to mít samozřejmě návaznost na další funkci Bohdalova jako mýtné stanice, před vstupem na české území. Když už formani v Bohdalově přenocovali, tak měli také hlad a žízeň.

Symboly pivovarnictví se také údajně nacházely na bohužel již nedochované bohdalovské pečeti. Na té byla, podle Sadílka, zobrazena černá zubří hlava na modrém štítě, s polovinou zelené houžve v nozdře. Po stranách hlavy pak byly umístěny symboly pivovarnictví. Bednářská palička, číše a soudek s obručemi. Ještě jeden výklad nabízí pan Sadílek k podrobnostem erbu. Sud a palice jsou jasnými atributy pivovarnictví, ale co s číší. Pivo se přece pilo z rovných větších pohárů, či korbelů. Pak by se znamení číše mohlo vztahovat nejspíše k dávné pověsti o hrádku Pelfrýdu a ke znamení kalicha na jeho věži. Ale to už je skutečně asi pouze pohádka.

Na novodobé rekonstrukci bohdalovského znaku jsou také mezi rohy pernštejnského zubra umístěny zkřížené rožnovské ostrve. Jedná se o odkaz na nejstarší minulost obce. To je, ale přece jenom trochu složitá konstrukce. Za časů pana Viléma s Pernštejna byly podobné erby se zubří hlavou přiděleny více významným sídlům na panství a tak by bylo spíše zajímavé hledat vysvětlení pro pouhou polovinu houžve v zubří nozdře.

Pověst o vzniku erbu pánu z Pernštejna

Za dávných časů pobýval v jednom moravském hvozdu chudý uhlíř. Den co den se ze své chýše vydával do lesa za svou lopotou, jež mu dávala jen skromné živobytí. Jednou večer, když se vracel hladový domů, uslyšel z domku podivné zvuky a funění. Pohlédl dovnitř a uviděl uprostřed místnosti stát mohutného zubra. Uhlíř se ho nezalekl. Naopak vytáhl z dvířek spletenou houžev a protáhl ho zubrovi nozdrami. Pak ho za tu houžev popadl a táhl ho za sebou až na královský hrad do Brna. Král, který tam zrovna sídlil, se podivil síle a odvaze prostého uhlíře a jmenoval ho svým rytířem. Na místě jeho chudé chaloupky pak vyrostl hrad, který se dodnes jmenuje Pernštejn.

Pan Vilém z Pernštejna

Vilém z Pernštejna a na Helfštejně (1435 - 1521), byl jedním z nejvýznamnějších českých magnátů a politiků konce 15. a počátku 16. století. Byl to vynikající hospodář a politik, za nějž moc jeho rodu dosáhla vrcholu. Zastával řadu vysokých úřadů, zejména byl komorníkem moravského zemského soudu, nejvyšším českým maršálkem a nejvyšším královským hofmistrem. V mládí sídlil na svém rodovém hradě Pernštejně, tituloval se "na Meziříčí" které bylo dříve sídlem jeho dědečka z matčiny strany Jana z Lomnice. Nakonec převzal jako rezidenci zámek v Pardubicích. Vilém zemřel ve vysokém věku 85 let a pohřben je v rodinné hrobce v Doubravníku.