Kněz, který nezapřel svoje přesvědčení

V kapitole o pamětní desce na faře jsme krátce připomněli jméno kněze Františka Baťky, který byl na svátek svatého Štěpána 1949 v Bohdalově zatčen. Důvody vedoucí k jeho zatčení  a podrobnosti o jeho osudech jsem  získal z diplomové práce jeho prasynovce Stanislava Baťky  zpracované na Palackého univerzitě v Olomouci v roce 2016. 

František Baťka se narodil dne 2. prosince 1922 v Kosticích u Břeclavi, jako první syn manželů Františka a Anny Baťkových. Otec František Baťka, vyučený zedník, pracoval na dráze jako posunovač. Aktivně působil ve farnosti, v obci se angažoval jako spoluorganizátor poutí na Hostýn, na Turzovku a do Marianky. Na poutích působil většinou jako předříkávač a předzpěvák. Matka Anna Baťková byla ženou v domácnosti, později pracovala v JZD. Po ukončení 5. třídy začal jejich syn František studovat Klasické gymnasium na Velehradě a poté vstoupil na bohoslovecké Teologické učiliště v Brně na Antonínské ulici. Další osud mladého adepta kněžství jakožto i celého alumnátu těžce poznamenala válka. Ústav musel být k 15. září 1942 vyklizen a o tři dny později jej obsadila německá armáda. 20 bohoslovců včetně Františka Baťky obdrželo povolávací rozkaz k práci pro nacistické Německo. Počátkem roku 1945 bylo zřejmé, k jakému konci válka spěje a tak František v březnu 1945 utekl domů. Po zklidnění poměrů opět pokračuje ve studiích a na podzim nastupuje do dalšího ročníku.

5. července 1947 přijal František Baťka v Brně kněžské svěcení. K 1. srpnu 1947 nastupuje na svoje první místo do farnosti Měřín. Jeho nadřízeným po nástupu do své funkce byl arcikněz Čermák. Ten se počátkem března roku 1949 odstěhoval do Brna, kde nastoupil jako kanovník brněnské kapituly. Právě toho času byl František Baťka jmenován administrátorem měřínské farnosti. Za krátký čas ho tam navštívili činitelé ONV s požadavkem, aby podepsal "Katolickou akci" zaměřující k rozkolu mezi věřícími.. Tento provokativní spis však odmítl podepsat. Rovněž přečetl z kazatelny dva pastýřské listy. Na oba byl upozorněn, že mají protistátní obsah a není dovoleno je číst. Tato odvaha nezůstala bez odezvy. Jeden z listů byl zásadním pastýřským listem zvaným Hlas československých biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky. Smysl pro pravdu a spravedlnost mu však již na jeho prvním působišti nedovolil mlčet.

Ježto farář Baťka ve svých reakčně zaměřených kázáních neustal, ani po napomenutích jak bezpečnostních orgánů, tak i představitelů lidové správy, byl na nátlak a dožádání místního obyvatelstva přemístěn dnem 1. 10. 1949 do Bohdalova. Ani zde však jeho působení nemělo dlouhého trvání. Již po své první zdejší mši svaté byl následující den napomenut strážmistrem Sboru národní bezpečnosti Ludvíkem Satrapou ze stanice SNB Bohdalov. Ten ho varoval, aby se vyhnul ve svém kázání skryté kritiky stávajících státních poměrů a nabádal, aby kázání vedl v duchu budovatelského úsilí a reakčně smýšlejícímu obyvatelstvu nedával tak podnět k nesprávné kritice. Další zásadní kázání přednesl Baťka na svátek sv. Štěpána. Tímto dnem, tedy dnem 26. prosince 1949, skončilo jeho působení ve farnosti Bohdalov. Odpoledne, si pro něj přišla Státní bezpečnost. Byl vyzván k následování s dovětkem, ať si nebere žádné osobní věcí s sebou, neboť za několik hodin bude zpět na faře. O zatčení nebo obvinění nepadlo ani slovo. Netušil, že oněch "několik hodin" se protáhne na pět a půl roku. Důvodem jeho zatčení mělo být kázání pronesené na svátek svatého Štěpána dne 26. prosince 1949, v 8 hodin v Bohdalově, za účasti zhruba 600 věřících a v 10 hodin v zámecké kapli v blízkém Rudolci, kde bylo odhadem 200 lidí. Kázání bylo na téma "Církev a svět, odměna světa". Toto kázání si jako správce farnosti připravoval sám z církevní literatury, kázal zpaměti a celé vyznívá jako apologetika církve vztažená na různá historická období včetně současnosti. Zmínil se o zásluhách církve na poli nejen náboženském, ale i kulturním, za což mnohdy sklidila nevděk a pronásledování. V další stati je upozornění, že ač byla církev mnohokrát pronásledována, vždy měla jistotu ve slovech svého zakladatele, že brány pekelné ji nepřemohou. Vždyť z krve mučedníků vzchází nové řady vyznavačů. Závěr kázání patřil postavě svatého Štěpána, jehož svátek na onen den připadal. Vzpomněl jeho nebojácnost a odvahu, s níž čelil svým odpůrcům a vyjádřil přesvědčení, že stejně jako on, i dnešní církev bude neohrožená a vytrvalá, lid jí zůstane věrný, i kdyby na ni měly dopadat kameny pomluv.

Státní mašinerie postupovala v souladu se svými vlastními zákony, o čemž svědčí rychlost zatčení Františka Baťky a to pouze několik hodin po proneseném kázání. Kdo byl konkrétně tou osobou, jež podala Státní bezpečnosti oznámení, se nepodařilo z dostupných pramenů dohledat. Z výpovědí svědků zapsaných na jednotlivých velitelstvích SNB následujícího dne, tedy 27. prosince 1949, se však dozvídáme, jak vstřícně většina posluchačů v kostele kázání přijala. Například A. K. uvádí: "Stál jsem vzadu v kostele a hned po kázání jsem za sebou slyšel poznámky od stojících lidí: Ten jim to dává, tohle, to teda komunisti dostávají! Po kázání nastal mezi přítomnými šum, který nasvědčoval tomu, že přítomní měli radost z kázání faráře, který zřejmě kázal proti dnešnímu zřízení. K soudnímu spisu je připojeno několik dalších záznamů ve stejném duchu. Ze zprávy referenta Dr. Jana Koutníka ve Městě Žďáře adresované Krajské prokuratuře Jihlava dne 26. ledna 1950 se dočteme "Farář Baťka vzhledem k svému vysokoškolskému vzdělání a školení, zejména v řečnění, dovede svá reakční kázání a tím i nepřátelský postoj skrytě přednésti v podobenství svatých a učinění církve. Účinků těchto kázání na obyvatelstvo, zejména na jeho reakční část, jest si farář Baťka plně vědom, a jak z výsledků šetření jest zřejmé, zanechala tato kázání u obyvatelstva značný ohlas. Po zatčení a zabavení písemností následoval převoz do vazební věznice ve Žďáře, poté provedeny výslechy svědků a dne 16. ledna 1950 pokračuje případ převozem Františka Baťky do věznice Pankrác v Praze. Spis byl doplněn tzv. Zprávou o pověsti dodanou z Velitelství stanic SNB Měřín a Bohdalov. Obě zprávy nebyly pro Františka Baťku příznivé.

Datum konání hlavního přelíčení bylo stanoveno na 1. srpna 1950 u Státního soudu v Praze. Soudu předsedal JUDr. Karel Kruk, státní prokurátorkou byla Ludmila Brožová, advokát ex offo JUDr. Arnošt Slánský. František Baťka zde ve své výpovědi prohlásil, že se necítí být vinen ve smyslu obžaloby. Svou předchozí výpověď doplnil o slova, dle nichž jádro jeho napadeného kázání spočívalo v obraně biskupů před útoky rozhlasu a tisku. Vyjádřil přesvědčení, že biskupům u nás bylo ubližováno a to v tom smyslu, že byli označováni jako nepřátelé státu, což se nezakládá na pravdě. Takto je líčili představitelé vlády, nebyla však uvedena konkrétní fakta. Rozsudek za zločin sabotáže - trest odnětí svobody na dobu šesti let byl nepodmíněný. Součástí rozsudku byl i peněžitý trest ve výši 10 000,- Kč, konfiskace celého jmění a ztráta čestných práv občanských po dobu pěti let od vykonání hlavního trestu.

František Baťka je postupně umístěn ve většině známých komunistických věznicích. Ostrov u Jáchymova, Mírov, Mladá Boleslav a Valdice. Po usilovném jednání rodičů je mu trest zkrácen o jeden rok, s podmínkou na další tři roky. Znovu se hlásí do služby na Brněnském biskupství. Protože pod svícnem bývá největší tma, je uklizen do ústraní a stráví příštích 17 let v brněnské farnosti Židenice. V roce 1969 požádá o obnovení procesu, ale doba už je opět nepříznivá. Noví páni si ho připomněli a začali znovu přesouvat z místa na místo. Mikulčice, Slavonice, Kunštát a znovu Mikulčice. To už bylo po roce 1989. S podlomeným zdravím přijímá pobyt v Domově svaté Alžběty v Žernůvkách u Tišňova, kde 17. června 2008 umírá.

Cílem zde popsaného životního příběhu Františka Baťky není jenom poukázat na perzekuci církve a jejích kněží po únoru 1948. Nejde jenom o samotný popis postupů a praktik komunistického režimu ve snaze zlomit a "převychovat" jednoho kněze, ale tato práce by měla sloužit také jako memento, a to zejména mladým lidem.  Závisí jen a jen na současnících, zda vládě stejné či obdobné totality v budoucnu zabrání. Zde cituji slova Jeana - Paula Sartra: "Kdo se nepoučil z dějin, musí je znova prožívat. František Baťka byl dobrý člověk, dobrý kněz a zaslouží si, aby o něm veřejnost získala více informací.

Citováno ze závěru diplomové práce S.Baťky