Krásná komorná

11.10.2021

S panem Václavem Flesarem, autorem knihy Kořeny věků,  jsem se poprvé setkal několik málo let před jeho smrtí v malé galerii v Jimramově. Přijel jsem si původně vybrat nějaké obrázky, ale po dotazu odkud pocházím, starý pán ožil a začal mi vyprávět o svém vztahu k Bohdalovu a k Rudolci. Dokonce jsme došli k tomu, že v dětství znal i moji maminku. Po dlouhé chvíli jsem si, namísto obrázků, odvezl autorsky podepsanou knihu a slib, že se určitě ještě potkáme. Netrvalo to dlouho a měl jsem znovu cestu tím směrem. Přivezl jsem panu Flesarovi nějaké staré fotografie, vyslech další díl jeho vyprávění a domu si odvezl dva zarámované obrázky malíře pana Dobiáše.

Třetí návštěva se už bohužel nikdy neuskutečnila. Kroniku jsem doma prolistoval a založil pro chvíle, kdy na ni bude více času. Při další příležitosti jsem si na našem hřbitově prohlížel nápisy na starších pomnících a na jednom z nich jsem četl jména Mořic a Kateřina Flesarovi. Připomnělo mi to už polozapomenuté vyprávění a já se musel vrátit ke stránkám kroniky. Teprve nyní jsem si mohl vychutnat příběh vztahů a lásky mezi majitelem panství a prosté komorné, stejně tak jako osudy jejich nemanželského syna. Příběh, který, kdyby neměl reálné kořeny, tak by se stal ozdobou každého románu z červené knihovny. To je, ale jenom jedna kapitola z rozsáhle fresky mapující takřka šest století rodu a našeho koutu Vysočiny. Není mým úkolem knihu a její stránky opisovat. Spíše ji připomínám a snažím se přivést čtenáře k jejím řádkům.

Díky svědomitosti pradědů a prababiček Václava Flesara, kteří od příchodu z Itálie na Moravu v 15. století, pečlivě zapisovali denní události, mohl jejich potomek Václav sepsat Kořeny věků. Kniha zachycuje události z let 1423 až 1923. Když se vrátil z vojenské služby, řekl mu otec, že ve stodole, nad chlévem, je schovaný pytel s papíry. Skutečně našel na seně zápisky svých předků z rodu Flesarů. Už samotné osudy vzniku a existence Kroniky jsou velmi zajímavé. Těžko si dnes představíme obtíže spojené například s obstaráváním papíru a psacích potřeb nebo podmínky, za kterých byly zápisy tvořeny, po celodenní dřině, při chabém osvětlení. Pisatelé Kroniky ji navíc po mnoho let museli ukrývat, protože byla považována spolu s českobratrskou Biblí za zdroj kacířských myšlenek. Možná největší zásluhu na uchování Kroniky do dnešní doby měl dědeček spisovatele Mořic Flesar, narozený r. 1859 v Rudolci jako nemanželský syn Františky Flesarové. Ta se narodila r. 1827 a syna Mořice měla s Eduardem, knížetem Collalto et San Salvatore, u kterého pracovala jako komorná. Collaltové vlastnili řadu panství, mezi nimi Rudolec. Když hrabě, otec Mořice zemřel, zanechal mu věno několik tisíc zlatých, za něž se mu dostalo vzdělání ve Vídni a v Salzburku. Poté celý život spravoval rodinný majetek Collaltů. Pracoval dlouhá léta ve Vídní a Terstu a do Rudolce k rodině se vracel sotva jednou, dvakrát do roka. Ze zámku ho totiž v jeho dvaceti letech vyhnali, protože si nevzal majetnou starší dámu z rodu Šporků. Pak odmítl i princeznu Aglaju z rodu Auersperků. Ta sice byla hezká, ale bylo jí teprve čtrnáct roků. Když si vzala hraběte Kinského tak toho Mořic velmi litoval a až do její smrti s ní udržoval intenzivní kontakty.

Nakonec si na truc vrchnosti vzal hezkou, mladou, ale chudobnou manželku Kateřinu z Brzkova u Polné a měli spolu devět dětí. K zájmu o Kroniku ho kromě vzdělání, kterého se mu dostalo, zřejmě přivedl jeho rodový původ. Navíc měl také čas se Kronikou zabývat. Po definitivním návratu do Rudolce v r. 1915 až do své smrti v r. 1929 celou Kroniku přepisoval na psacím stroji, který byl v té době velkou vymožeností. Text Kroniky upravil do tehdejší češtiny. Přepsal a přeložil ze staré češtiny i německého kurentu veškeré staré zápisy, které měl k dispozici. Jeho zásluhou se tak dochoval i podrobný opis některých zápisů z původních originálů, které Kronika rovněž uvádí. Mořic pořídil tři exempláře opisu Kroniky. Všechny byly předány Mořicovu nejmladšímu synovi Františku Flesarovi, narozenému v r. 1904. Dvě kopie se však během let ztratily. Díky rozsáhle rešerši a úpravám originálního přepisu, ale mohla vzniknout kniha, která je důležitým dokumentem doby trvající pět století.