Loupežnická hospoda

Hodinu cesty od Bohdalova na hranicích Českomoravských zdvíhá se zalesněný vrch Blažkov, 693 m vysoký. V hlubokých lesích kolem něho skrývala se hospoda. Stála při lesní cestě, kudy musel každý projíti. Zasmušilá krčma nepůsobila pěkným dojmem a lidé se jí v noci vyhýbali. I hospodský, který málo vycházel, vzbuzoval nedůvěru v lidech i ve zvířatech. Šel-li Bohdalovem, všichni psi se rozštěkali nebo vyli. "Ten člověk má špatné svědomí," říkali o něm a staří se žehnali křížem. Ženu hospodského nikdo v kostele neviděl, točila se jenom kolem tichého baráku, kde jakživ nebylo slyšeti dětský hlas.Vykládalo se, že vzdálená a osamělá krčma skrývá tajemství. Kdykoli se stala v okolí vražda nebo loupež, lidé jen hlavu otočili směrem k lesní cestě. Důvěrně si pověděli, že hospoda je jen pavučinou, do které se lapají zlaté mušky. Domácím se nic neztrácelo, ani nebylo pamětníka, který by věděl o vraždě známého. Proto někteří zamítali podezření a vysmívali se ustrašencům.Kočí z bohdalovského hostince, silný a nebojácný mladík, který už od dětství toužil po dobrodružství, hodně přemýšlel o pověstech. Umínil si, že tajemství krčmy musí vypátrat. Když jednou přiběhl ustrašený kostelník, že viděl několik šedých chlapů s pytli na zádech, jak se ztratili v hospodě na Blažkově, kočí Matěj se rozhodl, že něco podnikne. Vyžádal si, aby mu připravili soudky kořalky a klášterské pivo, že večer pojede na Blažkov. Vozil tam zásoby a třebaže se tam málo lidí stavovalo, zdejší obyvatelé vůbec nechodili do tajemné krčmy, jezdíval tam často.V noci se spustil liják, tma byla jako v pytli a Matěj nemohl z úvozu vyjet. Musel zajít pro krčmáře, aby mu pomohl. "To je naposled, co sem jedu na noc. Ruku mám vyvrtnutou, zimnice mnou lomcuje. Necháte mne tu na noc, brzo ráno zase vyjedu." Hostinský se vymlouval, že nemá místo, ale kočí se nedal. "Jeďte tedy se mnou," zval ho. Ten ovšem nemohl a proto mládenci dával pít silnou kořalku, aby ho uspal. Kočí nebyl na hlavu padlý a všecko vyléval pod stul. Bylo mu stejně divné, že tolik kořalky vylil a kromě malé skvrny nerozlila se na podlaze velká kaluž. Bylo sice přítmí, louč syčela a čadila a pod stolem si špinavá podlaha se tmou nezadala. Manželka hospodského se neukázala. Krčmář byl zarostlý a oči mel červené jako králík. Kočímu se zdálo, že jedna půlka vousu se nápadně třese, druhá je jako přilepená. Skoro mu bylo úzko. Co když ho zabijí? Mohou, ale neudělají to, protože celý Bohdalov ví, že sem jel a že tu zůstane. Kočí naznačoval, že usne. Hospodský ho zlostně vybídl, aby vylezl na pec a lehl si. Potom se točil kolem něho s loučí a díval se na něho, spí-li. Uhodil dřevákem, světlem mu div nespálil nos, ale mládenec nehnul ani brvou a pěkně sehrál hluboce spícího, rozchrápal se, až okna drnčela.

Muselo být hodně po půlnoci, když se k němu krčmář znovu přitočil a tiše na něho volal, ale Matěj ležel jako mrtvola.Hospodský odstrčil stůl a hle! Pod ním byly skoro neznatelné dveře. Z otvoru vylezlo dvanáct chlapu s pohledem jako noc. Přešli kolem něho bez povšimnutí. Hospodský za nimi zavřel dveře v podlaze, zhasl louč a odcházel také.

Kočí všechno viděl. Cekal netrpělivě. Snad až k ránu se vrátilo dvanáct loupežníku s hostinským a nesli napěchované pytle na zádech. Slezli opět dolu pod stůl a kohout zakokrhal. Kočí se nechal vzbudit hostinským. "To jsem se dobře vyspal, jen ruka je trochu oteklá," povídal Matěj.Jakmile přijel do Bohdalova, vyměnil koně a bez řečí ujížděl k Jihlavě. Navečer přitáhl s vojáky, kteří obklopili tajemnou hospodu ze všech stran. Někteří vnikli dovnitř, hostinského i se ženou shodili do otvoru pod stolem a s pistolemi postupovali za nimi. Na úzké chodbičce se strhla bitka. Vojáci však všechny lupiče, kteří byli překvapeni, postříleli, hostinského se ženou zabili lupiči sami.Vojáci potom nalezli pod zemí 12 pokojů a v nich bylo věcí, až oči přecházely: zlata, drahého šatstva, zbraní, peněz. Jen v dvanáctém pokoji se zděsili. Tam nalezli několik vychrtlých lidí, za které žádali lupiči výkupné. Ti byli zachráněni. Všichni však stanuli v hlubokém pohnutí nad jámou, ve které ležely oběti loupežníku z tajemné krčmy pod Blažkovem.Také se vykládá o pocestném, který chtěl pomstíti své příbuzné. Udělal si dřeveného panáka a než vešel do krčmy, pověsil ho k oknu. Vyžádal si nocleh, panáka vytáhl a položil do lužka místo sebe. Sám se schoval pod okno a pozoroval, odkud lupiči vyjdou. Dočkal se, jak přišli k ránu do hospody a hnali se do pokoje, kde mel spát. Chtěli ho zabít oloupit. Našli však jen dřeveného panáka. Pocestný zatím utekl, přivedl vojáky a lupiče nalezli v podzemních místnostech.