Případ Rady tří

27.02.2021

             Doplnění k případu  Rada tří 

Uvedené nově získané informace doplňují obsah starších článků - Okupace v Bohdalově, Nezlomná Rada tří a Pamětní deska na budově fary.

     

Účastníci založení výboru odbojové organizace Rady tří.

Bohdalov 17. července 1944 - budova Římskokatolické fary

Vedení organizace:

Generál Boris Luža, vojenský velitel, zastřelen 2. října 1944 v Hřišti u Přibyslavi.

Profesor MU Brno Josef Grňa, z pověření vedení odboje přechází frontu a stává se styčným radou při jednání s Čs. vládou v Košicích.

Josef Císař, velitel ilegálního hasičského odboje, zatčen gestapem 2. listopadu 1944.

Další pravděpodobní účastníci jednání:

Karel Štainer Veselý

Rostislav Váhala

Eduard Soška

Jan Pliczka

Akční výbor NF Bohdalov sestavil na svém zasedání 9. 1. 1950 zpětně seznam 14 občanů obce napojených na činnost Rady tří, v letech 1944 - 45. Ten by měl být veden v archivních materiálech,                  ( zdroj obecní kronika ).

Další osudy odbojářů na Vysočině ( okruh Rady tří )

Plk. Karel Štainer - Veselý (1906 - 1993),

jeden z vůdčích činitelů domácího odboje, byl po únoru 1948 byl 4 roky vězněn, pak se živil jako stavební dělník.

Generálmajor Josef Robotka (1906 - 1952), jeden z nejschopnějších odbojářů, byl 25. 7. 1949 ve Velké Bíteši zatčen, obviněn z velezrady a vyzvědačství 12. listopadu 1952 v Praze na Pankráci popraven. František Zajíček (1912 - 1987)z Radňovic, další odbojář proti fašismu, lyžař a olympionik, byl také v roce 1949 zatčen a odsouzen k doživotnímu vězení. Svého syna poprvé spatřil u soudu, pak až v květnu 1960 po amnestii. Prof. JUDr. PhDr. Radomír Luža, Ph.D. (1922 - 2009), historik a také bojovník proti fašismu, byl po únorovém převratu označen za nepřítele, už 29. 2. 1948 byl zbaven všech veřejných funkcí a ilegálně odešel 29. 3. 1948 do exilu, kde žil až do své smrti.

Cyril Musil (1907 - 1977), který všechny předešlé za války živil a ukrýval, byl 8. srpna 1949 zatčen StB, byl mučen a v zinscenovaném procesu odsouzen na 20 let do vězení. Podařilo se mu uprchnout z věznice a emigrovat do Kanady, kde se nejdříve živil střílením vlků. Svoji vlast, kterou léta reprezentoval na lyžích, ani rodinu už nikdy nespatřil. Zemřel za neobjasněných okolností. Jeho manželka, Růžena Musilová (1900 - 1987), byla v únoru 1955 také zatčena a odsouzena za údajnou velezradu k 17 letům vězení, k ztrátě majetku i občanských práv.

Pplk. PhDr. Bohuslav Indra (1891 - 1961), důstojník čs. armády, folklorista, etnograf, a odbojář proti fašismu se sice stal po válce

přednostou kanceláře MNO, ale v r. 1948 byl vyloučen ze svazu odbojářů a k 1. 1. 1949 byl penzionován. JUDr. Rastislav Váhala (1909 -1988), český právník a bojovník proti fašismu, se stal obhájcem generála Píky ve vykonstruovaném procesu. Po popravě svého klienta uzavřel advokátní kancelář na protest proti praktikám komunistického soudnictví. Po prověrkách a vyloučení z KSČ pracoval jako sklobetonář v hutním kombinátu Vřesová. Byl perzekvován a až do konce života byl monitorován StB. Jeho kniha Smrt generála mohla vyjít až v roce 1992.

Jan Pliczka (1895 - 1965), vrchní finanční rada ministerstva financí, byl zatčen 24. 11. 1948, odsouzen na 3 roky do vězení a po 3 letech propuštěn v beznadějném zdravotním stavu. Protože však stále neumíral, byl na udání znovu zatčen 19. 11. 1960 a opět odsouzen zase na 3 roky. Z vězení jej dovezla sanitka těžce nemocného a do posledních dnů jej vyslýchala státní bezpečnost.

Josef Serinek (1900 - 1974), cikánský velitel partyzánů, byl po válce odstraněn z veřejného života a nedočkal se žádného uznání. Po měnové reformě přišel o majetek a pak pracoval jen v dělnických profesích. Své paměti nadiktoval historiku Janu Tesařovi. Pod názvem Česká cikánská rapsodie vyšly až v říjnu 2016. Vincenc Koutník (1911 - 2007), sokol, partyzán, aktivní účastník 2. a 3. odboje, nositel mimo jiné Čs. válečného kříže 1939 i Medaile Za statečnost (2002), byl 16. 9. 1949 i s Rudolfem Hájkem zadržen v rámci akce Kámen na fingované hranici. Za velezradu a vyzvědačství mu byl navržen trest smrti, ale nakonec byl 6. 10. 1950 odsouzen na doživotí. Prošel nejhoršími komunistickými věznicemi a propuštěn byl až v dubnu 1964.

Převzato z materiálů pana Hynka Jurmana

Další informace získáte na připojených internetových odkazech: