Muzeum Horního Pooslaví

Řeka Oslava pramenící v lesích nedaleko rybníka Babín se v Ostrově nad Oslavou spojuje s naším Bohdalovským potokem. Dále pak v zákrutách pokračuje přes Radostín až k malé vesničce Kněževes. Pěšky z Bohdalova je to nedaleko. Slabé dvě hodiny pěšky. A přesto o této zajímavé lokalitě víme jenom málo. Od roku 2013 je původní středověká rychta v Kněževsi sídlem Regionálního muzea Horního Pooslaví. Protože je však muzeum kvůli covidu už dva roky uzavřeno, můžeme se o jeho činnosti dovědět jenom z jeho internetových stránek. Věřím, ale že se podaří najít osobní kontakt a vytvořit s tímto pracovištěm prostor pro doplnění jeho sbírek také o naše Bohdalovsko.

Zatím se můžeme alespoň seznámit se zajímavým odborným popisem našeho farního kostela.

Významná kostelní stavba na rudoleckém panství Collaltů se nachází v té době významem druhém centru jejich zdejších statků, v Bohdalově.

Podobně jako v Měříně i zde je jádrem kostela sv. Vavřince značně starobylá stavba, opět svým typem poměrně neobvyklá. Přestože v průběhu prvního století collatovské držby Rudolecka a Měřínska dochází k výrazné přestavbě svatyně do dnešní podoby, nejstarší kostel se přesto zčásti dochoval v téměř neporušené podobě.

Zbytkem starého středověkého kostela, zbudovaného v polovině 13. století, je dnešní sakristie, připojená za východním závěrem kostela. Představuje původní čtvercové kněžiště, zaklenuté výjimečně dobře dochovanou žebrovou klenbou do kříže. Tento kostel se v písemných zdrojích ponejprv připomíná v roce 1360, kdy se spolu s městečkem nacházel v rukou Lichtenburků. Představoval neobvyklý typ vrcholně středověkého pevnostního kostela, vyznačujícího se především až výjimečnou sílou zdiva. Ta dnes v presbytáři dosahuje cca 1,7 metru.

V prvních desetiletích 17. století, za držby statku Janem Rafaelem Chroustenským z Malovar, byla bohdalovská fara spravována nekatolickými kněžími, kteří zde setrvali až do porážky stavovské vzpoury a zabavení rudoleckého panství Chroustenským. Následné období, především obnovené zřízení zemské, sjednotilo v českých zemích dosud značně rozvolněnou náboženskou strukturu určením jediného povoleného náboženství. Tehdy se stal bohdalovský kostel filiálním k Měřínu, a to spolu s kostelem v nedaleké Zhoři. Blízká fara byla pronajata, zčásti zde však i nadále přebýval kněz. Teprve v závěru šedesátých let 17. století je samostatná farní správa v Bohdalově opětovně obnovena, zhořský kostel je pak připojen k Bohodalovu jako jeho filiála.

Za Collaltů dochází k výrazným stavebním úpravám bohdalovské svatyně. Její značně neobvyklý charakter, především pravidelný protáhlý nečleněný vnitřní prostor bez odděleného presbytáře a stopy někdejších tribun ukazují na prodloužení středověké lodi již dříve, za posledního Chroustenského z Malovar ve stylu luteránských kostelů. Zřejmě současně byl uzavřen starší vítězný oblouk a středověké kněžiště se stává sakristií nového kostela. Po převzetí rudoleckého statku Collalty jsou tribuny odstraněny a kostel je upraven do podoby volné jednolité haly. Snad teprve tehdy vzniká před západním průčelím kostela výrazná hranolová věž, dnes nápadně dominující celému okolí Bohdalova, která však můře být rovněž součástí předchozí přestavby objektu za Chroustenských. V každém případě z iniciativy hrabat Collaltů vzniká dvojice bočních kaplí s oratořemi v patře, přístupných koutovými válcovými schodišti. Se starší collaltovskou etapou je možné spojit rovněž zaklenutí kostela. V závěru raně barokních úprav dostává kostel svoji vnější podobu, dodnes jen velice málo pozměněnou. Ve třicátých letech 18. století je pak nově vybaven interiér stavby, kde je zřízen dnešní monumentální oltář.

S rodem Collaltů je spojena také výstavba nedaleké fary, která zřetelně proběhla v několika stavebních etapách. Z rané doby působení Collaltů na Žďársku spolehlivě pochází zadní trakt složitěji řešené farní budovy se střední komunikační chodbou a obytnými prostorami po stranách. Všechny tyto místnosti jsou vybaveny raně barokními výsečovými klenbami, v první polovině 18. století doplněnými ve vrcholech štukovými ornamenty. Zajímavé řešení skýtá pak klenba menší zadní místnosti fary, jejíž klenba je na hranách opatřena štukovými profily, symbolizujícími gotické žebrování. Přední díl fary směrem ke kostelu je pak dílem nejspíše teprve závěru 18. století, jak napovídají na Žďársku typické klášterní klenby se segmentovými výsečemi.

Stejně jako i většina dalších historických staveb v regionu nabízí i areál kostela a fary v Bohdalově celou řadu dokladů působení italského hraběcího rodu Collaltů. Jejich vliv se zde, na rozdíl od starobylé složitěji členěné svatyně v Měříně, mohl výrazněji rozvinout, k čemuž přispěla i předešlá pozdně renesanční přestavba. A podobně jako i jinde i zde si kostel zachoval svoji "collaltovskou" tvář i v dalších staletích až do dnešní doby.  

Protože jsem se pokoušel s muzeem Kněževsi několikrát různými způsoby marně kontaktovat, vydal jsem nakonec na místo osobně. Jaké bylo moje překvapení, když jsem našel zarostlá vrata, opadanou omítku a rozbitou střechu. Vítr na vratech převracel zažloutlý list, že tu mělo nějaké muzejní sdružení sídlo. Jaká škoda....

Dne 1. 10 2022 jsem obdržel emailem reakci na tuto kapitolu od pana Jiřího Niesyta z Muzea Pooslaví. Jeho rozsáhlé vyjádření vysvětluje proč jsem při své návštěvě v Kněževsi našel sídlo muzea tak jak jsem ho našel. Tyto stránky jsou však mým soukromým projektem, do kterého ukládám své získané poznatky a informace. Nečiním si nároku na žádné odborné či oficiální uznání. Navíc, vzhledem k prvnímu odstavci mé kapitoly je zřejmé , že jsem muzeum před třemi léty vítal s nadšením a uznáním. Jako senior s řadou životních zkušeností však vím, že čím delší vysvětlování, tím složitější cesta k pochopení. Přeji panu Niesytovi a jeho kolegům mnoho úspěchů. Jeho reakci uvádím v plném znění.

Dobrý den, pane Růžičko,