Náboženské poměry

Cílem tohoto článku není hodnotit vztah k náboženství a víře v současném Bohdalově. Jenom mě přišlo zajímavé podívat se na tuto stránku života našich předků v širších souvislostech. Uprostřed městečka přeci už sedm století stojí jeden z největších kostelů v kraji a tak by jistě nejenom věřící, ale i jejich spoluobčany mohla zajímat historická problematika s vírou a vyznáním související.

Víme už z dalších kapitol něco o historii a stavebním vývoji našeho kostela zasvěceného svatému Vavřinci. Šlechtické rody pánů z Křižanova, z Polné a následně z Přibyslavi byli stejně jako jejich poddání katolického vyznání. První zmínka o kostele pochází z roku 1360. Sloužil zde kněz Mikuláš.

Když byl v roce 1415 upálen v Kostnici katolický kněz a reformátor Mistr Jan Hus, došlo pod vlivem této události ke vzniku husitského, nebo jak se píše - kališnického vyznání. Jedním ze základních znaků bylo přijímání pod obojí. Vína jako krve Kristovy a chleba jako jeho těla. Tento způsob vyznání se však ujal především v českých zemích. Na Moravě, kam Bohdalov spadal, se dostával především při příležitosti vojenských husitských výprav. Navíc rod pánů z Ronova, majitelů městečka patřil ke katolickému křídlu panstva a byl tak často s husity ve vojenském střetu. Situace se mění v druhé polovině tohoto století. Ronovští prodávají Bohdalov spolu s dalšími městečky pánům z Pernštejna. Ti zase naopak patřili k husitské šlechtě. V té době pravděpodobně dochází k dělení místní náboženské obce na dvě strany a dvě vyznání. Navíc již v té době, od roku 1436, platila Basilejská kompaktáta zaručující svobodu víry, včetně přijímání pod obojí v českých i moravských zemích. Vilém z Pernštejna, pravděpodobně nejvýznamnější člen svého rodu se však ještě před koncem patnáctého století vrací zpět ke katolickému vyznání. Nevíme, jaký dopad to mohlo mít na náboženský život v Bohdalově. Skutečností zůstává, že pan Vilém byl nejenom bohatým šlechticem, ale také významným hospodářem. Připomeňme si soustavu rybníků kolem Bohdalova, která byla vybudována na jeho příkaz a za jeho peníze. Nicméně rod Pernštejnů prodává v roce 1553 panství Bohdalov a následně i Rudolec pánům Chroustenským z Malovar. Tak se městečko dostává znovu pod vládu protestantské, nebo lépe řečeno českobratrské šlechty. Do kostela a na faru přicházejí kněží sloužící pod obojí a mění se také charakter bohoslužeb. Chroustejnští ji zavádějí po celém svém panství a k tomu přizpůsobují vnitřní prostory a vybavení kostelů. Když je v roce 1609 vyhlášen majestát císaře Rudolfa II. umožní to protestantské šlechtě výstavbu nových kamenných kostelů. V Bohdalově je proto původní menší středověký kostel přestavěn a rozšířen na protestantskou modlitebnu. Jednalo se spíše o velký sál. Místo pro kněze bylo uprostřed a kolem stěn vznikly dřevěné ochozy pro posluchače božího slova. Tribuna pro návštěvníky bohoslužeb byla pravděpodobně vybudována i nad původní sakristií, tedy v místech dnešního hlavního oltáře. Když v roce 1619 dochází ke stavovskému povstání, patří majitelé Bohdalova k jeho předním aktivním účastníkům. Po prohrané bitvě na Bílé Hoře pak přichází odplata. Chroustenští jsou zbaveni majetku a jenom pokání je pravděpodobně zachránilo od ještě tvrdšího trestu. Nejinak tomu bylo také v samotném Bohdalově. Už v roce 1620 táhli městečkem příslušníci císařského katolického vojska. Ti vydrancovali nejenom faru, ale také před kostelem umučili a podle pověsti na hranici protestantských knih také upálili faráře Matěje Pšeničku. Nicméně panství získává na příštích 300 let rod plukovníka a velitele císařských vojsk Romualda Collalto et San Salvatore. Italská, v císařských službách dobře zapsaná šlechta, ihned využila svého postavení a ve smyslu hesla Euius Regio - Eius Religio ( Koho vláda - toho víra ), přikázala všem poddaným vrátit se po dvou staletích náboženské svobody ke katolickému vyznání. Je zvláštní a zajímavé, že na sousedním Polenském panství se podle kroniky rodiny Flesarů, ještě několik desítek roků udržely stopy určité náboženské tolerance. Nicméně nastupující barokní doba nebyla až tak zase dobou temna. Naopak, přišlo s ní dlouhé období míru a tak bylo možné znovu stavět a budovat. Právě tomuto období vděčí Bohdalov za přestavbu a výzdobu svého kostela. Náboženské poměry se znovu uvolnily až v roce 1781 kdy císař Josef II. vydává toleranční patent. Ten umožnil obyvatelům vyznávat vedle katolického, také další vyznání. Valná většina obyvatel našeho městečka byla však už po řadu generací pevně ukotvena u oltáře svého kostela. Tak tomu zůstalo až do našich časů. Teprve moderní doba dvacátého století přišla s vírou v jiné, méně trvalé hodnoty.