Počátky naší historie

Oba dva příbuzní zakladatelů rodů - Jan z Polné a Přibyslav z Křižanova žili ve velmi dobrém osobním vztahu a tak se společnou měrou zasloužili o povolání cisterciáckých mnichů k založení žďárského kláštera. Oba přední šlechtice však také můžeme oprávněně spojovat s nejstarší historií našeho Bohdalova. Uváděná Libická stezka se totiž rodovým sídlům obou velmožů vyhýbala. Bylo tedy logické, že se rozhodli obě sídla, tedy Křižanov a Polnou, spojit přímou cestou. Muselo k tomu dojít ještě před založením kláštera ve Žďáře, protože v té době, v roce 1251 umírá Přibyslav a v roce 1254 Jan. Jejich roli při budování nového kláštera pak přebírají další rodinní příslušníci. Než se však k Bohdalovu znovu vrátíme, musíme se pokusit rozplést poněkud složité příbuzenské vztahy.

Přibyslav z Křižanova má se svojí ženou Sibylou tři dcery. Zdislava, později prohlášená za svatou, se provdala za Hynka z Lamberka a odešla do severních Čech. Eufemie se provdala za Bočka z Obřan. Ten byl moravským zemským maršálkem, purkrabím na hradu Znojmo a rytířem krále Přemysla Otakara II. krále železného a zlatého. Alžběta, poslední z nich si pak vzala za manžela Smila z Lichtenberka, který se stal dokonce purkrabím na pražském hradě a jako zakladatel Německého Brodu, jedním z nejbohatších pánů v království. Matka všech třech dcer Sibyla, se po smrti manžela Přibyslava znovu vdává. Jejím mužem se stává Jindřich z Ronova a Osové, otec zmíněného Smila z Lichtenberka, manžela její dcery Alžběty. To znamená, že se Smil stal nejenom jejím zetěm, ale také nevlastním synem. Obě rodiny pak vložily velký majetek do fundace založeného kláštera ve Žďáře. Spříznění pak přichází během další generace i se stranou pánů z Polné. Vnuk Jana z Polné totiž prodává v roce 1320 polenské panství panu Jindřichu z Lipé a Ronova.

Mezi takto úzkými rodovými vazbami se odehrával příběh založení tržního a mýtného městečka Bohdalov.

Vezmeme-li totiž v úvahu významné postavení obou bratranců, zakladatelů rodů - Jana z Polné a Přibyslava z Křižanova, jejich vztah ke králi Václavu I a jeho synovi Přemyslu Otakarovi II, můžeme přijmout zmíněnou myšlenku na novou obchodní stezku mezi sídly obou velmožů.

Podle historika Jaroslava Sadílka, byly na cestě mezi Křižanovem a Polnou založeny dvě nová městečka, Bohdalov a Radostín nad Oslavou. Kupecké vozy, v té době tažené volským spřežením, nebo přímo stáda dobytka, která po ní byla hnána, potřebovaly totiž, po překonání denního úseku bezpečné místo pro přenocování a odpočinek.

Nová městečka byla proto vyměřována kolem velké návsi - náměstí. Jednotlivé statky a stavení svými štíty utvářely přirozenou ochranu pro přenocující karavany. Bezpečí ještě zvyšoval zděný opevněný kostel s obranou zdí a samostatně stojící strážní věží.

Místo zvolené pro výstavbu městečka Bohdalov mělo řadu výhod. Leželo pod úpatím hor, dnes je nazýváme Arnolecké, nedaleko zemské hranice, poslední před jejím přechodem. Bylo tedy vhodné k vybírání mýta (cla). Krajina byla jenom mírně zvlněná, s vydatnými pramennými zdroji vody, stékajícími se do jednoho řečiště. Dnes ho nazýváme Bohdalovský potok, ale ve své době byl pravděpodobně chápán jako jedno z ramen řeky Oslavy. Od Radostína procházela cesta k Bohdalovu mezi Pokojovem a Znetínkem, aby z dnešního Dolního konce vystupovala ke kamennému návrší na kterém stál obraný kostel obklopený staveními, které lemovaly mimořádně rozměrné náměstí. Když si odmyslíme domy postavené mnohem později v jeho středu, ocitneme se jako středověký poutník uprostřed rozsáhlého prostranství o délce 370 a šířce 75 metrů. V jeho horní polovině se jako malý hrad, či tvrz zvedal kamenný, opevněný kostel. S velkou pravděpodobností byl tento prostor vytyčen již při samotném založení městečka a tak můžeme být hrdí na to, že svoji současnou podobu získal Bohdalov již v první polovině 13. století a dodnes si svůj půdorys i nezaměnitelné panorama uchoval.