Nejdéle sloužící starosta

Na jedné z mých oblíbených fotografií z historie rodného městečka je velký rohový dům na odbočce z hlavní silnice na Rudolec a Chroustov. Je to dnes, už bohužel bývalý hostinec u Koudelů. Jako malý kluk jsem tam párkrát zašel se džbánkem tátovi pro pivo. Po odchodu poslední hostinské paní Marie Koudelové (1908 – 1990) byl hostinec v 70 – letech uzavřen. Dnes je pro mě zajímavá především historie tohoto jednoho z nejstarších rodů v Bohdalově.

Nejstarší záznam pochází z roku 1585, kdy Vít Koudele, který ve věku 37 roků, vlastnící 18 hektarů polí a patřící v té době mezi pět největších sedláků v místě, vlastnil barvírnu lnu u rybníka Belfrídu. Jednalo se tedy spíše o barvírnu lněných látek a to znamená, že v té době musely být v Bohdalově a okolí poměrně rozvinuté tkalcovské domácí provozy.

O vlastní hospodě je první záznam z roku 1629. Tehdy už byl Bohdalov v majetku hraběcího rodu Collalto de San Salvatore. Ten měl sídlo v Černé a spolu s panstvím, které koupil z pobělohorských konfiskátů vlastnil také místní hospodu. Tuto hospodu si pronajímá uvedený Vít Koudele. Při tereziánské fasi byl tento dům zapsán pod číslem popisným 19 a toto označení nese dodnes.

Rodina má výborně zpracovaný a velmi zajímavý rodokmen. Já bych se však zastavil u dvou jejich příslušníků. V roce 1827 se narodil Jan Koudela o které víme, že zemřel ve svých 38 letech – 1865. Vdova Kateřina se provdala podruhé za Jana Pliczku ze Žďáru. Ten pocházel z rodiny žďárského poštmistra a tuto funkci také začal vykonávat v Bohdalově. S Kateřinou měli další 4 děti a žili v budově pošty na městečku. Syn z prvního manželství Jan, nar. 10. 6. 1862 byl již od mládí velmi podnikavý. Převzal rodinnou hospodu a v pouhých 25 letech, v roce 1887, byl zvolen starostou obce. Tuto funkci pak vykonával dlouhých 32 roků, až do roku 1919. V prvním roce nové republiky od něj tuto funkci převzal jeho soused Josef Doležal, který vedl obec až do roku 1945.

Jan Koudela se dlouhodobě zabýval pěstováním lnu. Spolu s dalším bohdalovským podnikatelem, říšským poslancem Janem Heimrichem založili Lnářské družstvo. V jeho čele pak stanuli také jeho dva nevlastní sourozenci Emanuel Pliczka z Pokojova a Antonín Pliczka z Bohdalova. Družstvo mělo dalších 11 členů. V roce 1903 postavili za vlastní náklady tírnu na len v místech dnešního Vypichu. Družstvo prosperovalo až do roku 1922, kdy došlo k poklesu cen lnu a družstvo se ocitlo ve ztrátě. Stejná situace se opakovala v roce 1929. Družstvo požádalo o podporu Ministerstvo zemědělství, ale to už vypukla hospodářská krize a finance na podporu nebyly uvolněny. V roce 1934 byla proto tírna prodána a změněna na sklad obilí. Zůstal však dluh ve výši 118 000 kč. Krach a ztráta družstva byly připsány k tíži předsedy Jana Koudely a tak jeho syn, v té době už spravující hospodu musel prodat polovinu polí, aby dluh mohl být u peněžních ústavů uhrazen.

Jan Koudela se spolu se svým tchánem Josefem Novotným ze Znětínka také zabýval obnovováním rybníků a pěstováním ryb. 19. století byla dobou hromadného rušení rybníků. Velkostatky se jich zbavovaly, protože pro zvyšující se počet ustájeného dobytka potřebovaly nové louky produkující seno. Vrchnostenští úředníci si spočítali, že rybníky přeměněné na louky a pole jsou výnosnější než produkce ryb. Josef Novotný si postupně si pronajal řadu rybníků a v nedalekém Pokojově začal provozovat obchod s rybami a nakonec se stal významným obchodníkem a podnikatelem věnujícím se rybničnímu hospodaření.

Spolu se zetěm Koudelou získali do nájmu vodní plochy na velkostatku Velké Meziříčí stejně tak jako obrovské, ale málo výnosné Velké Dářko (206 ha) Obnovili také dva vypuštěné a na louky přeměněné rybníky u Nového Veselí. Matějovský rybník (69 ha), stejně jako sousední Veselský (87 ha). Společně až do 1. sv. války obhospodařovali více než 120 rybníků.

Jan Koudela patřil spolu s Heimrichem k zakladatelům hasičského spolku a až do své smrti byl jeho čestným členem. Za své pozice sedláka a starosty byl dlouholetým předsedou místní organizace agrární strany. Spolu s ženou Marií – rozenou Novotnou ze Znetínka měli 9 dětí. Za připomenutí stojí Julie, která se provdala za bohdalovského řídícího učitele Františka Zeleného. Spolu pak žili v čísle 46. Další dcera Anastazie se provdala za četnického strážmistra Lišku. Ten se zapojil do odboje v Bohdalově. Po jeho smrti žila Anastazie se dvěma dětmi v bytě po své sestře – č.p. 46. Dále pak Jaroslav, který prošel první sv. válku jako legionář. Vystudoval a pracoval v Brně jako státní úředník. Po německé okupaci se zapojil do odboje, byl zatčen a popraven.

Jan Koudela zemřel v roce …ve věku…a byl pochován na místním hřbitově.

Zpracováno na základě podkladů pana Víta Koudely a dalších materiálů