Mimořádná osobnost

Pan Albín Hron se narodil 17. listopadu 1898 do rodiny domkáře v  Bohdalově. Přes svůj talent a nadání nemohl kvůli nedostatku finančních prostředků studovat. Vyučil se ševcem a v roce 1916 narukoval do rakouské armády. 1.světovou válku prožil na italské frontě, aby po vzniku republiky pokračoval ve službě v nové Československé armádě. Po šesti letech se vrací do Bohdalova. Vzhledem tomu, že jeho otec zemřel velmi záhy, zůstala na něm starost o matku a mladší sestru. Svépomocí postavil rodinný domek, do kterého přivedl novomanželku Mari, rozenou Řepovou. Zde se jim také v průběhu let narodilo šest dětí. Albín Hron se postupně vypracoval a získal dobré zaměstnání v pojišťovnictví. Tehdy se také zapojil do politické práce. Hned v prvních měsících po osvobození a svém zvolení do čela městečka, připravil a začal organizovat řadu potřebných akcí. Už 1. září 1946 byl v prostorách bývalé radnice otevřen druhý stupeň základní školy. Do té doby museli nadaní žáci dojíždět, či chodit pěšky do " měšťanky" v Novém Veselí. Hned také začaly práce na řešení další palčivé otázky. Bohdalov, jako velká středisková obec neměl do té doby vlastní vodovod. Pokud neměly domácnosti vlastní studny musela se veškerá voda do hospodářství nosit z obecních kašen. Dalším tématem bylo vybudování odpovídajícího společenského prostředí. Dosud se veškeré kulturní aktivity musely odehrávat v hostinci či ve větší školní třídě. Stejně důležité bylo prostředí pro sport a tělovýchovu. Předseda Hron se stal vedoucí osobností jak ve výboru pro stavbu vodovodu, tak také Kulturního domu. Zatímco vodovod nabral po realizaci první etapy několikaleté zpoždění, postupovala výstavba Kulturního stánku nevídaným tempem. Po zahájení 1. května 1947 výstavby byl nový Kulturní dům v Bohdalově předán veřejnosti již 28. října 1948. Tedy za půldruhého roku od prvního výkopu. Všestranně talentovaný a organizačně schopný předseda nezůstal samozřejmě nepovšimnut pro nové komunistické vedení okresu. Nabídku vstupu do vedoucí strany však Hron zcela rozhodně odmítl. Velmi si s tím zkomplikoval budoucí život. Navíc mu v roce 1950 velmi vážně onemocněla manželka, a tak musel rezignovat na všechny veřejné funkce. Marie Hronová zemřela 26. října 1950. Otec Albín zůstal sám se šesti malými dětmi. Nejstarší dcera, patnáctiletá Marie, se musela starat o mladší sourozence, aby otec mohl dojíždět za prací do Žďáru. "Soudruzi" mu totiž nikdy neodpustili předchozí úspěchy a zásadovost, se kterou odmítl nejenom vstup do strany, ale i do vznikajícího JZD. Ve svých zásadách a přesvědčení také vychoval všechny své děti. V roce 1965 odešel do důchodu      a po devíti letech 17. listopadu 1974 umírá. Je pohřben na bohdalovském hřbitově, vedle své milované ženy.