Poměry za 1. světové války

První světová válka

Osudné výstřely, které v létě roku 1914 usmrtily rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, se staly záminkou k rozpoutání 1. světové války.

28. července očekával Bohdalov pozdě do noci příchod komisaře s vyhláškou o všeobecné mobilizaci. Do zbraně byli okamžitě povoláni 38 letí a mladší. Ke svým útvarům měli nastoupit do 24 hodin.

Bylo to smutné loučení, neboť většina z nich zanechávala v slzách doma ženy a děti. Jedinou, třeba slabou útěchou bylo, že to za stávajících válečných vymožeností nemůže trvati dlouho. Což kdyby byli všichni tušili, že to potrvá 4 roky a narukují takřka všichni muži od 18 do 50 let.

Tolik zaznamenal kronikář z pohnuté atmosféry doby. Mobilizováno bylo 188 bohdalovských mužů, 23 z nich v průběhu války padlo, 9 bojovalo v legiích. Jména i stručné osudy mobilizovaných jsou pečlivě zaznamenány v místní kronice. Když projíždíte vesnicemi a městečky nejenom v Čechách, ale i v Rakousku, Německu i dalších zemích střední Evropy, nacházíte vždy, bez výjimek uprostřed jejich návsí či hřbitovů pomníky se jmény padlých v první světové válce. Není to oslava jejich hrdinství. Ale šlo o syny a muže z těchto míst, mající své hroby daleko od domova, velmi často na neznámých místech. Svým jménem na pomníku se alespoň symbolicky vrátili do svého rodiště, mezi své blízké a jejich rodiny na ně mohly vzpomenout. České země prožily za první světové války v letech 1914 až 1918 závěrečnou etapu habsburské vlády. Válka pro Rakousko-Uhersko začala 28. července 1914 vypovězením války Srbsku. Tato odveta za atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d'Este se však v průběhu srpna rozrostla v celoevropský a následně celosvětový konflikt.

Bojů první světové války se v rakousko-uherských jednotkách zúčastnilo 9 milionů vojáků, z nichž se přibližně 1,1 milionu nevrátilo. Počet českých mužů mobilizovaných ze zemí Koruny české do císařské armády bývá odhadován na 1,4 milionu, přičemž padnout ve válce mělo přibližně 140 000. Kromě vojáků, bojujících v rakousko-uherské armádě se také menší počet Čechů zapojil do bojů na opačné straně. Šlo o tzv. Československé legie, které se rekrutovaly z dřívějších emigrantů, válečných zajatců a přeběhlíků. Počet oficiálně uznaných legionářů se uváděl na 90 tisíc, z nichž v bojích přišlo o život asi 5,5 tisíce z nich.[1][2] Demograf Vladimír Srb odhadl celkový počet mužů z českých zemí, kteří v první světové válce zemřeli v boji či následkem zranění, na přibližně 300 000.