Okupace a protektorát 

Bohdalov byl v těchto letech centrem jihozápadní části žďárského regionu. Procházela tudy důležitá spojnice Město Žďár - Nové Veselí, po níž bylo možno dále pokračovat do jihlavského nebo německobrodského okresu. Na tu se, napojovala komunikace od Ostrova a Březí a také cesta od Pavlova. Četníci z bohdalovské stanice se nezpronevěřili slibu věrnosti k Československé republice a navzdory nebezpečí se zapojili do odbojových aktivit. Jedním z prvních "protistátních" činů byla účast na ukrytí profesora Jandy z Brna. Toho gestapo hledalo kvůli tomu, že se podílel na výrobě falešných cestovních dokladů pro muže, kteří opouštěli území protektorátu, aby se připojili k československé zahraniční armádě. Janda do kraje přijel na konci března 1940, načež mu místní vlastenci obstarali novou identitu. Profesor až do konce války pracoval jako dělník v lihovaru v sousedním Novém Veselí.

Od roku 1944 měli bohdalovští vlastenci spojení s organizací Rady tří, které jim zprostředkoval jeden z jejích členů vrchní rada ministerstva financí Jan Pliczka z Prahy, jenž vlastnil loveckou chatu v nedalekém lese a rovněž přechodně přebýval v tamním mlýně. V Bohdalově a blízkém okolí se uskutečnilo několik schůzek vedení Rady tří, jichž se zúčastnili generál Luža, kapitán Steiner, kapitán Soška a další důstojníci. Porady se nejčastěji konaly v Pliczkově chatě nebo přímo ve vsi v budově katolické fary, neboť místní duchovní Josef Votava s odbojem rovněž úzce spolupracoval. Při setkáních většinou asistovali členové četnické stanice, kteří střežili okolí. Příležitostně rovněž sháněli zpravodajské informace a nenápadně zjišťovali, kdo z občanů by byl ochoten v případě nutnosti některého z odbojářů ukrýt. V polovině července 1944 se v Bohdalově znovu zastavil divizní generál Vojtěch B. Luža, který se z Českomoravské vrchoviny přesouval do středních Čech. Ve vesnici, kam jej doprovodil kapitán Steiner, důstojníka převzali Antonín Dráb a Josef Císař z Prahy, kteří jej odvezli dále do Čech. V průběhu září 1944 se v Plizckově chatě ukrýval syn generála Luži Radomír, který byl společně s Janem Secem a Bohumilem Tlačbabou rovněž na cestě do středních Čech, kde se měl připojit k otci. Do chatky je z Nového Města na Moravě přivedl Eduard Soška s tím, že hned následujícího dne je převezme další spojka, která je doprovodí dále. Čtveřice mužů strávila většinu noci hledáním chaty, během následujícího dne se však nikdo neobjevil. Odbojáři tedy museli společně s Pliczkou zůstat v nehostinném objektu, navíc bez možnosti zatopit si v krbu. Každé ráno okolo páté hodiny museli chatku opustit a strávit většinu dne v okolních lesích. Po déle než týdnu marného čekání se v Bohdalově objevil Lužův nový spolupracovník Rastislav Váhala, jenž přinesl z Prahy špatné zprávy. Odbojová organizace, se kterou generál navázal úzkou spolupráci, byla v minulých dnech vážně postižena gestapem, a bylo pravděpodobné, že došlo, nebo brzy dojde k prozrazení úkrytů, kterých měla skupinka na cestě do středních Čech použít. Jelikož odbojáři již nechtěli ztrácet čas dalším čekáním, Radomír Luža dal Pliczkovi kontaktní adresu na svého známého pro případ, že by generál poslal další vzkaz. Poté se společně s Tlačbabou a Secem vrátil zpět na Českomoravskou vrchovinu. Situace se ještě více zkomplikovala na začátku října, kdy generál Vojtěch Luža zahynul při incidentu s protektorátními četníky u Přibyslavi. Bohdalov se krátce po jeho smrti stal cílem razie gestapa, které přišlo zatknout radu Pliczku. Němci očekávali, že s ním ve vsi bude 1 šéf hasičstva Josef Císař, třetí člen nejvyššího vedení Rady tří. Ten se však právě skrýval jinde a Pliczkovi se podařilo v poslední chvíli ze vsi zmizet. Společně s ním do ilegality uprchli také jeho místní spolupracovníci Václav Pavlíček a Josef Mokrý. Běženci se několik týdnů skrývali v hájence Bohumila Havelky u Znetínku, kam je odvedl Havelkův švagr strážmistr František Liška z bohdalovské stanice. V příštích dnech jim četník nosil potraviny, šaty a také pro ně opatřil několik kusů zbraní. Pliczka později odešel do Heřmanova na pomezí Bítešska a Meziříčska, kde až do konce války vedl odbojový oddíl. Němci se však nechtěli vzdát a horečně pátrali, kdo z Bohdalovských občanů s odbojáři spolupracoval. Nakonec se jim přece podařilo získat alespoň základní informace a zatkli starostu obce Jaroslava Doležala, poštmistra Petra Sedlického a kováře Adolfa Remsu. Odvezli je do Jihlavy, kde se z nich při výsleších pokoušeli vytlouct jména dalších osob, které se s Radou tří "zapletly". Sedlický byl později odeslán do koncentračního tábora, odkud se již nevrátil, Doležala s Remsou však Němci na Vánoce 1944 propustili. Oba museli gestapu přislíbit spolupráci, ani poté však nikoho nezradili, přestože byl starosta opakovaně předvoláván k výslechům. V okolí Bohdalova se s příchodem jara následujícího roku několikrát objevili partyzáni. V sobotu 10. března odbojáři po domluvě s četníky provedli přepadení místní služebny. Ozbrojenci přepadli byt vrchního strážmistra Jindřicha Jeřábka a naoko jej pod pohrůžkou zastřelení donutili jít s nimi ke stanici, kde se službě prokázal heslem, a nařídil svým podřízeným otevřít dveře opevněného domu. Partyzáni se pak nahrnuli dovnitř, četníky obrali o služební zbraně, munici i policejní výstroj a urychleně zmizeli. Němci zuřili, a přestože novoměstské okresní četnické velitelství sepsalo vyšetřovací zprávu v tom smyslu, že personál stanice nebyl schopen akci bez zbytečného krveprolití zabránit, zemské velitelství v Brně chtělo bohdalovské četníky pohnat až k soudu SS. Na zahájení trestního řízení nakonec již nezbyl čas, okupační orgány však do vesnice přeložily dvojici německých četníků, kteří měli na své české kolegy dohlížet. Znovu o sobě dali odbojáři vědět v pondělí 30. dubna, kdy přepadli místní lihovar a vypustili vyrobený líh do potoka, Stejně jako v mnoha dalších obcích v kraji měli lidé strach z možného přechodu fronty přes Žďársko, a proto si počátkem jara začali v lesích, na loukách a zahradách budovat kryty, v nichž chtěli v případě potřeby chránit svůj majetek nebo holé životy. Bunkrů však naštěstí nebylo potřeba. Ve středu 2. května byl v Bohdalově sestaven revoluční národní výbor a téhož dne se konala jeho první tajná schůze. O tři dny později se lidé dozvěděli o povstání v Praze. Vysílání rozhlasu z metropole dopoledne vyslechli také četníci na stanici, kteří se rozhodli připojit k revolučním událostem. Po poledni proto za asistence lékaře MUDr. Františka Stogra přepadli dvojici německých četníků, již byli právě na obchůzce ve vsi. Sebrali jim samopaly, služební pistole i veškerou munici a vyhnali je ze vsi. Četníci posílení skupinou místních dobrovolníků následně začali odzbrojovat menší oddíly procházející Bohdalovem. Podařilo se získat další zbraně, které byly rozdávány záložníkům. V neděli 6. května se ve vsi objevila kolona osmi nákladních aut s přibližně sto padesáti vojáky. Útvar, který měl za úkol zajistit ústupovou komunikaci, rozbil tábor na okraji lesa u polní cesty v lokalitě Křimice. Netrvalo dlouho a došlo k incidentu mezi vojáky a skupinou asi dvaceti civilistů, kteří se je vydali odzbrojit. Vyhrocenou situaci se naštěstí podařilo urovnat bez ztrát na životech a všichni zajatí muži byli později propuštěni. Kolona poté z Bohdalova odjela. Téhož dne revoluční národní výbor oficiálně převzal řízení obce. Večer se konala první veřejná schůze, na níž přítomní občané schválili jeho složení. Následujícího dne ozbrojenci zastavili oddil vozatajstva o pěti povozech a vojákům tentokrát již bez komplikaci sebrali zbraně. V příštích dnech přes vesnici projely početné jednotky německé armády mířící od Žďáru buď k Polné, nebo Jihlavě. Znovu se opakovaly scény známé z okolí: za armádou zůstávala nepředstavitelná spoušť v podobě poškozených silnici domů, rozježděných luk a polí, opuštěných vozidel či odhozeného proviantu. Ústup pokračoval až do ranních hodin 10. května. Okolo půl osmé ráno se na pavlovské cestě objevili první sovětští průzkumníci na motocyklu, kteří byli nadšeně vítáni místním obyvatelstvem. V krátké době byly na většině domů vyvěšeny státní prapory.V neděli 13. Května projížděly obcí útvary rumunské armády.