Bohdalov pod posledními pány

Zatímco zhruba prvních čtyři sta let patřil Bohdalov k významným regionálním střediskům, začala v pobělohorské barokní době jeho záře blednout. Už Chroustenští přenesli správu bohdalovské části svého panství do Rudolce, aby další panstvo - Collaltové soustředili pozornost a investice do dalších míst. Snad alespoň jedna výhoda s toho pro Bohdalov plynula. Zůstal nadále poklidným místem k životu, se zachovalou středověkou zástavbou a nad jiné výstavným a upraveným kostelem. Jeho přestavba a úprava interiéru přišla na pořad v polovině 18. století a stala se zřejmě největší zásluhou Collaltů pro nnaše městečko.

Nejdříve si však projděme ve zkratce historii rodu, jehož erb najdeme nad oltářem kostela sv. Vavřince

Hraběcí rod Collaltové, přesněji páni z Collalto et San Salvatore je starý langobardský rod původem z italského Trevisa.

Rambaldo Collalto XIII., zvaný též Veliký (1579-1630) byl v císařských službách už od počátku 17. stol., kdy ho Rudolf II. povýšil do stavu říšských hrabat. Rambaldo se stal prezidentem dvorské válečné rady. Jako jeden z nejvyšších velitelů císařské armády zakoupil po Bíle Hoře za 111 000 tolarů brtnický konfiskát po Zdeňku Brtnickém z Valdštejna a k němu připojil za 68 000 tolarů panství Rudolec.

Majetek rodu Collaltů se po tři století rozprostíral přes pět okresů - v okrese Jihlava (obce Brtnice, Hrutov, Brodce, Jestřebí, Kněžice, Uhřínovice, Přísek, Panská Lhota, Arnolec), v okrese Třebíč (obce Opatov a Okříšky), v okrese Nové Město na Moravě (obce Bohdalov, Rudolec, Chroustov), v okrese Velké Meziříčí (v obci Černá) a v okrese Moravské Budějovice (v obci Uherčice). Celý majetek byl v roce 1945 na základě Benešových dekretů zestátněn.

O průběhu válečných let, procházejících po tři desítky roků Evropou, a dotýkajících se tragicky českých zemí nemáme z historie Bohdalova mnoho zpráv. Statky Collaltů, jak bylo uváděno v poválečných soupisech, byly zachovány bez větších škod. Jediná a neobjasněná okolnost souvisí s údajným zpustnutím takřka poloviny usedlostí v Rudolci. Tyto domy už nebyly nikdy opraveny a v soupisech z let 1657 - 69 už nejsou ani uváděny. Naopak Bohdalov má zapsáno 44 domů a pouze jediný je uváděn jako zpustlý. Největší sedlák v městečku ( č.p. 53 ),vlastnil podle zápisu 40 měřic, což odpovídá 8 hektarům pozemků.

Se stavební aktivitou Collatů souvisí ale také nárůst poddanských dávek a odvodů. Výstavba a oprava sídel probíhala v Brtnici, Černé, Rudolci a v Kněžicích. Vedle toho dochází také k výstavbě a opravě řady kostelů a k nim příslušejících far a hospodářských stavení. My už víme, že krátce pře Bílou horou, byl Bohdalovský kostel i fara přestavěn v luteránském stylu, a tak zde v těch letech došlo pravděpodobně pouze k rámcové změně interiéru a jeho navrácení katolickému ritu. Navíc je po delší dobu fara neobsazena a mše slouží příslušný kněz z Měřína. Samotná zástavba obce se příliš nelišila od původního předhusitského období. Postupné oslabování pohraniční funkce jako mýtné brány do Čech vedlo k budování drobnějších staveb uprostřed rozlehlého náměstí. Jednalo se především o budovu radnice a posléze také školy. K radnici, postavené obdobně jako např. v Křižanově na volném místě uprostřed náměstí, příslušely hospodářské budovy, včetně dnešní budovy pošty. Kolem kostela, na mírném svahu se rozkládal za kamennou zídkou hřbitov a za kostelem, proti hlavnímu vchodu vyrostla v druhé polovině 18. stol. budova obecné triviální školy. Všechny budovy v obci byly pouze přízemní, včetně nejvýstavnější budovy fary. Většina statků byla také již zděná. Na horním a dolním konci se postupně přidávaly další menší usedlosti. Stejně tak tomu byl se zabydlováním v prostředním pásu náměstí. Přehuštění této zástavby mělo několikrát po sobě tragické důsledky při velkých požárech. Po největším z nich v roce 1872, kdy za oběť padlo 82 domů, se vážně uvažovalo o přestěhování těchto usedlostí do horní volné části obce. Ještě jednou byla tato otázka nastolena v roce 1895, kdy oheň zničil 36 domů včetně kostela a fary. Ani tehdy tento návrh v obecní radě neprošel a tak je stále historické náměstí Bohdalova rozděleno na dvě poloviny.

Na tomto místě a v tomto čase se rozloučíme s panem Jaroslavem Sadílkem. V několika kapitolách jsem se pokusil shrnout jeho výzkum a doplnit ho o některé svoje poznatky. Pan historik Sadílek odvedl velký kus práce a možná teprve budoucnost ocení její význam. Měl jsem možnost vidět řadu dalších místopisných pojednání, ale jenom málo z nich bylo tak pečlivě propracovaných.

Další, zatím pouze kusé dějiny městečka Bohdalova v 19. a 20. století  najdete postupně ve stávajících a dáli Pán bůh i v příštích kapitolách těchto stránek.