Zapomenutí hrdinové

30. září 1938 podepsali zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie bez účasti Československa v bavorském Mnichově dohodu, která zásadně změnila tvář tehdejší Československé republiky. Představitelé západních velmocí odjížděli s tím, že vyřešili sudetskou otázku a zachránili evropský mír. Adolf Hitler se sice zavázal, že poskytne Československu dostatečné záruky, ale to stejně zůstalo pouze na papíře. Německo neustále činilo nátlak na okleštěnou republiku a kladlo si nepřijatelné požadavky. Prezident Edvard Beneš abdikoval a odjel spolu s dalšími členy vlády do zahraničního exilu. Na jeho místo byl zvolen Dr. Emil Hácha. Republika se ocitla v hluboké krizi. Byl redukován stav armády, omezena činnost politických stran a po vzoru Německa vydány protižidovské zákony.

14. března 1939 odjel prezident Hácha na výzvu vedení Říše zvláštním vlakem z Prahy do Berlína, kde mu Adolf Hitler tvrdě oznámil, že vydal rozkaz k obsazení zbytku Československa. Další den hned ráno vstupují německé jednotky do Prahy. Slovensko vyhlašuje samostatný stát. Začalo šest roků německé okupace a útlaku českého národa.

Mobilizační vyhláška z roku 1938

Náměstí v Bohdalově ve 30. letech

Městečko Bohdalov žilo do té doby vlastním poklidným životem. Převážně zemědělský charakter hospodaření doplňovalo družstevní zpracovávání zemědělských plodin. Především brambor a lnu. Dřevo vytěžené v rozsáhlých okolních lesích bylo zpracováváno na řezivo v moderních zařízeních místního továrníka a poslance Jana Heimricha a jeho syna Osvalda. Společenský a politický život městečka se odehrával v tradiční a ustálené formě. Ve volbách získávaly pravidelně nejvíce hlasů Republikánská strana venkova a Lidová strana. V městečku byly vedle základní školy činné především organizace hasičů a Sokola. Výstavný kostel byl středem římskokatolické farnosti, ke které patřila většina občanů Bohdalova. Prvním faktickým signálem nastávajících událostí se v roce 1938 stala zářijová všeobecná mobilizace. Z Bohdalova odešlo několik desítek vojáků, kteří dostáli své povinnosti a nastoupili ke svým útvarům. Bohužel se po týdnu vrátili domů a v hlavách jim na dlouhou dobu zůstalo vědomí vlastní bezmoci.

Německá vyhláška z r.1939

Po vzniku protektorátu přešlo řízení obce do režimu německé administrativy. Německý jazyk byl postaven na první místo, jeho vyučování se stalo ve škole povinné. S okamžitou platností byl zakázán poslech cizího rozhlasu a zveřejněny všechny vyhlášky vedení protektorátu. Starosta Doležel a všichni radní museli podepsat souhlas s přihlášením se k říšským zákonům. Vedení obce mělo těsně před válkou velkorysé plány. Byl vypracován projekt na novou měšťanskou školu. Dokonce už pro ni bylo vybráno místo. Stejně tak daleko byla snaha o výstavbu místní Sokolovny. Nic z toho už nebylo možno uskutečnit. 13. dubna 1941 byla organizace Sokola z rozkazu říšského protektora zakázaná. Naspořené peníze se naštěstí podařilo převést do stavebního fondu místní záložny a tam přečkaly celou válku.

V tomto roce se také poprvé v Bohdalově ukázala skutečná realita života v protektorátu. První obětí se stal legionář a odbojář Jaroslav Koudela, který se narodil 8. 4. 1897 jako syn hostinského Jana Koudely s č. p. 19 v Bohdalově. Absolvoval reálnou školu v Novém Městě na Moravě a Obchodní akademii v Brně. Jako legionářský důstojník prošel celé Rusko a Sibiř. Po návratu pracoval jako vyšší úředník na ředitelství Čs. železnic v Brně. Brzy po zapojení do odbojové činnosti v organizaci Obrana národa byl gestapem zatčen. Při výslechu a mučení nikoho nezradil. Byl odsouzen za styky s osobami nepřátelskými říši a při Heydrichiádě, v době stanného práva, 28. 6. 1942 v Kounicových kolejích popraven zastřelením.

Mimořádné odhodlání a osobní statečnost projevovali od počátku okupace také četníci z bohdalovské stanice. Jednou z prvních akcí byla účast na ukrytí profesora Jandy z Brna. Ten se podílel na výrobě falešných cestovních dokladů pro muže, kteří opouštěli území protektorátu. Jejich cílem byla vznikající československá zahraniční armáda. Na místní stanici mu byly obstarány falešné doklady a profesor až do konce války pracoval jako dělník v lihovaru v sousedním Novém Veselí.

Pliczkův mlýn v Bohdalově

Na začátku roku 1944 navázali bohdalovští vlastenci spojení s odbojovou organizací řízenou generálem Lužou. Spojení zprostředkoval vrchní rada ministerstva financí Jan Pliczka ( 1895 – 1965). Pliczka sloužil za první sv. války na pozici zpravodajského důstojníka. Po vzniku republiky vystudoval práva a vybudoval si kariéru jako vrchní rada na Ministerstvu financí ČR. V období mezi válkami často navštěvoval Bohdalov a se strýcem Emanuelem, kterému patřil dolní bohdalovský mlýn, se věnoval myslivosti.

Jan Pliczka byl hned od počátku okupace byl zapojený do odboje. Ve své funkci na ministerstvu financí opatřoval různými machinacemi velké finanční prostředky. Ty byly především určeny pro pozůstalé po padlých a uvězněných odbojářích. Po hrozbě odhalení odchází v červnu 1943 jako penzionovaný úředník z Prahy do Bohdalova ke svému strýci.

V roce 1942 nastupuje na bohdalovskou nový farář Josef Votava, rodák z Brtnice. Navazuje přátelství s Janem Pliczkou, který si od něj pronajímá část farních lesů pro soukromou honitbu. Volný pohyb po lese se stal i dobrým krytím pro odbojovou činnost. Od faráře také získává souhlas s výstavbou dřevěné lovecké chaty v lokalitě Buzlov, zhruba 2 km severně od centra obce. V závěru roku 1943 začínají oba úzce spolupracovat s protinacistickým odbojem. Bohdalovská fara a lesní chata se stávají místem schůzek nejvýznamnějších představitelů českého odboje.

Generál Vojtěch Luža

Generál Vojtěch Luža (1891 - 1944), Byl významným členem vedení Československé armády. Oženil se s Miladou Večeřovou, se kterou měl syna Radomíra Václava Lužu. Na přímý zásah prezidenta Beneše byl v roce 1937 převelen do funkce Zemského vojenského velitele v Brně. Při mobilizaci 23. září 1938 velel 2. armádě, která měla bránit hranici na severní Moravě. Od počátku se nesmířil s kapitulací republiky. Po okupaci odmítl emigraci a po roce 1939 se zapojil do odboje. Když byl 28. září 1941 zatčen jeho přítel, tehdejší předseda vlády generál Eliáš, odešel do připravené ilegality.

Profesor Josef Grňa

Na pozůstatcích nacisty zlikvidovaných odbojových organizací Obrana národa a Petiční výbor Věrni zůstaneme, začal budovat s profesorem Josefem Grňou novou organizaci. Nejdříve nazvanou Přípravný revoluční výbor, později Jaro. Stal se jejím vojenským velitelem a Grňa politickým představitelem. Přímé spojení s londýnskou exilovou vládou a s ministrem národní obrany gen. Ingrem zajišťovali nejprve vysílačky Sparta, po jejich zničení v roce 1941 parašutistické výsadky z Británie. Znovu až v roce 1944 opět výsadky s vysílačkou (Calcium, Barium). V létě 1944 se organizace Jaro sloučila s organizací Avala, velitele podzemní organizace hasičstva Josefa Císaře a vytvořila sjednocenou Radu tří, kterou londýnská exilová vláda uznala jako zastřešující organizaci v domácím odboji.

Na jaře a v létě roku 1944 se na základě iniciativy Jana Pliczky a faráře Votavy uskutečnilo v Bohdalově a blízkém okolí několik zásadních schůzek budoucího štábu

Rady tří. Schůzek se zúčastnili generál Luža, kapitán Steiner, kapitán Soška, Císař a další důstojníci, včetně politického představitele skupiny profesora Grni. Porady se nejčastěji konaly v Pliczkově chatě nebo přímo ve vsi v budově fary. Při setkáních asistovali členové bohdalovské četnické stanice, kteří střežili okolí.

V polovině července 1944 se v Bohdalově znovu objevil generál Luža. Do vesnice, kde jej očekávali další představitelé organizace, jej doprovodil kapitán Steiner.

Rada Jan Pliczka s rodinou před loveckou chatou. Léto 1946.

Právě při této příležitosti byla na faře 17. července 1944 oficiálně ustavena organizace Rady tří. V jejím čele měli stát divizní generál Vojtěch Luža, profesor právních věd na brněnské technice JUDr. Josef Grňa a představitel ilegální hasičské organizace Josef Císař. V té době byla Rada tří největší českou vojensko-partyzánskou organizací. Její skupiny působily na Domažlicku, v Praze i v Beskydech, jižní Moravě, východních Čechách a především po celé Českomoravské Vysočině. Rada tří dokázala sjednotit odboj a podřídit ho společnému vedení. Ať už se jednalo o odbojové organizace vedené komunisty, nebo Sokolů, či skupiny vytvořené kolem výsadků, vyslaných z Velké Británie. Byla dostatečně levicovou pro komunisty, ale díky osobnosti Vojtěcha Luži a dalším lidem neztrácela kredit ani v očích naší exilové vlády v Londýně. Radě tří tak podléhalo deset poměrně samostatných skupin, oddílů či buněk. Jedině tak se dala rozměrnější ilegální organizace pro revoluci a partyzánský boj v daných podmínkách budovat.

Brněnské gestapo se prostřednictvím svých konfidentů Ryšánka a Jizery pokusilo v polovině léta 1944 nastražit na vedení odboje past. Akce však byla prozrazena a představitelům Rady tří se podařilo uniknout. Další tajné jednání tak proběhlo v Bohdalově v již uvedeném termínu 17. července. Podle některých údajů měl Luža zůstat v okolí Bohdalova ještě celý měsíc. 17. srpna totiž právě odsud odjíždí společně s Císařem nákladním automobilem do Světlé nad Sázavou a dále vlakem do Říčan. Po té se ale začíná tempo událostí zrychlovat. 13. září byl totiž v pražském bytě Císaře zastřelen gestapem odbojář Josef Ouředník. Je u něj nalezena fotografie Lužova pobočníka Josefa Koreše. Začíná rozsáhlé zatýkání. Císař odchází do úkrytu a generál Luža se spolu s Korešem rozhodne vrátit se okamžitě na Vysočinu do Bohdalova. V průběhu září 1944 se totiž v bohdalovské faře chatě ukrýval syn generála Luži Radomír i se svojí snoubenkou. Radomír se chtěl vydat společně s Janem Secem a Bohumilem Tlačbabou do středních Čech, kde se měl připojit k otci. Do Pliczkovy chatky je z Nového Města na Moravě přivedl Eduard Soška s tím, že hned následujícího dne je převezme další spojka, která je doprovodí dále. Další dny se však spojka neobjevila. Odbojáři tedy museli společně s Pliczkou zůstat v nehostinném objektu. Až po týdnu marného čekání se v Bohdalově objevil Lužův nový spolupracovník Rastislav Váhala, jenž přinesl z Prahy špatné zprávy. Odbojová organizace Avalon – Modrý kruh, vedená dosud Císařem, se kterým generál právě v Bohdalově navázal úzkou spolupráci, byla v minulých dnech vážně postižena gestapem, a bylo pravděpodobné, že došlo, nebo brzy dojde k prozrazení úkrytů, kterých měla skupinka na cestě do středních Čech použít. Jelikož odbojáři již nechtěli ztrácet čas dalším čekáním, Radomír Luža dal Pliczkovi kontaktní adresu na svého známého pro případ, že by generál poslal další vzkaz. Poté společně s Tlačbabou a Secem odchází z Bohdalova. Dnes už se nedovíme kam a na jak dlouho.

Situace se ještě více komplikovala. Luža nemá žádné zprávy o vzniklé situaci. Spolu s Korešem se vydává na cestu. Během pěti dnů urazí pěšky z Babic u Říčan takřka 120 kilometrů. Většinou lesními cestami, proti toku řeky Sázavy. Byla vlezlá zima, pršelo a chvílemi padal i sníh. Unaveni a promrzlí obcházejí tehdejší Německý Brod, aby se od Žižkova Pole přiblížili k vesnici Hřiště. Hledají pomoc a úkryt u několika místních občanů. Nakonec nacházejí teplé přístřeší v místním hostinci. Tam je dostihne hlídka četníků z nedaleké Přibyslavi. Na výzvu k předložení dokladů Luža vytáhne pistoli, ale v zápětí podlehne v nastalé přestřelce. Zraněný poručík Koreš vyskakuje oknem. Snaží se utéci do nedalekého lesa, ale po cestě padá a nakonec sám sebe zastřelí. Zprávy o dalších událostech se rozcházejí. Radomír Luža, generálův syn, se měl podle jedné verze ukrývat v Pusté Rybné. Ale vzhledem k tomu, že doloženým cílem generála a jeho pobočníka měl být právě Bohdalov, byl Radomír Luža pravděpodobně opět zde. Právě tady mu předal zprávu o smrti otce Jan Pliczka.

Vojenským nástupcem Luži se stal bývalý ruský legionář podplukovník jezdectva Josef Svatoň, který žil v ilegalitě již dlouhou řadu měsíců. Po zprávě o Lužově smrti byl Svatoň pevně rozhodnut tvrdě potrestat přibyslavskou četnickou stanici. Mělo se jednat o jasnou výstrahu všem protektorátních četníkům v zemi. Proto vydal podplukovník Svatoň rozkaz k nekompromisnímu úderu proti Přibyslavi.

Partyzánská skupina J. Serynka

Likvidací přibyslavské četnické stanice byla pověřena skupina partyzánů kolem Roma Josefa Serynka. Tvořili ji bývalí sovětští zajatci, uprchlí z nacistických lágrů. Vedle Serynka se akce zúčastnili i čeští partyzáni Adolf Šedý, Jan Sec a Radomír Luža. Akce se uskutečnila v noci 26. října 1944, kdy partyzánské komando zastřelilo ve sklepě přibyslavské stanice čtyři četníky a jednoho těžce zranili. Mezi mrtvými byli pouze dva z Lužových vrahů.

Podplukovník Josef Svatoň byl vojenským velitelem R3 pouhých pět dnů po přibyslavské exekuci. Dne 1. listopadu 1944 gestapo odhalilo jeho úkryt v Pasekách poblíž Proseče. Svatoň se svým pobočníkem poručíkem Eduardem Soškou se dostali do přestřelky, při které nacisté použili i lehký kulomet. Oba zranění odbojáři si raději vzali život, aby nepadli do rukou nepřítele. Další úder Radu tří zasáhl již následující den 2. listopadu, kdy byl gestapem na útěku zatčen Josef Císař. Radu tří nyní čekalo nové formování a nové úkoly. V jejím čele nyní stáli vedle profesora Grni jako tzv. "vojenští zmocněnci" kapitáni generálního štábu Josef Robotka a Karel Štainer-Veselý. Bohdalov se krátce po smrti a zjištění totožnosti generála Luži stal cílem razie gestapa, které přišlo zatknout radu Pliczku. Němci očekávali, že s ním ve vsi bude velitel hasičstva Josef Císař, třetí člen nejvyššího vedení Rady tří. Ten se však právě skrýval jinde a Pliczkovi se podařilo v poslední chvíli ze vsi zmizet. Společně s ním do ilegality uprchli také jeho místní spolupracovníci Václav Pavlíček a Josef Mokrý. Běženci se několik týdnů skrývali v hájence Bohumila Havelky u Znetínka, kam je odvedl Havelkův švagr strážmistr František Liška z bohdalovské stanice. Ten jim také v příštích dnech nosil potraviny, šaty a opatřil několik kusů zbraní. Pliczka později odešel do Heřmanova na pomezí Bítešska a Meziříčska, kde až do konce války vedl odbojový oddíl. Němci se však nechtěli vzdát a horečně pátrali, kdo z bohdalovských občanů s odbojáři spolupracoval. Nakonec se jim přece podařilo získat alespoň základní informace a zatkli starostu obce Jaroslava Doležala, kováře Adolfa Remsu a poštmistra Petra Sedlického

Hrdina protinacistického odboje Petr Sedlický se narodil 29. 6. 1905 v Bohuňově u Bystřice nad Pernštejnem. Od roku 1929 pracoval jako přednosta poštovního úřadu v Bohdalově. V okupaci byl napojen na Jana Pliczku. Podílel se organizování tajných jednání a předával zprávy představitelům Rady tří. 23. 10. 1944 byl gestapem zatčen a odvezen k výslechu do Jihlavy. Následně byl převezen do Kounicových kolejí v Brně. Koncem ledna 1945 byl Sedlický bez soudu odvezen do bavorského koncentračního tábora Flossenburg. Poslední zpráva od něj pochází z 23. 3. 1945. Od toho data je nezvěstný. Zahynul pravděpodobně při pochodu smrti. Doležala s Remsou Němci na Vánoce 1944 propustili. Oba museli gestapu přislíbit spolupráci, ani poté však nikoho nezradili.

P. Josef Vejmluva

Dramatickou situaci těchto dnů popisuje farář Votava ve vlastnoručně psaném zápise:

" Po odchodu generála Luži, přišel začátkem září opět pan rada Pliczka k poradě. Že má jejich skupina dostat zbraně. Kam s nimi. Do kostela jsem zbraně ukrýt nechtěl. Ponecháno tedy na pozdější dobu. Snad na faru. Pak byl zastřelen v blízkém Hřišti, vesničce u Přibyslavi generál Luža. Směřoval k nám do Bohdalova. Dověděl jsem se to od pana rady. Přitom ještě v září byli na faře na půdě ubytováni syn generála Luži a ještě jeden partyzán. V přítomnosti Radomíra Luži a Dr. Vahaly, který přijel z Prahy, se na faře dlouho uvažovalo. Také Svatopluka zde byla - snoubenka Radomíra Luži. Asi 16. října zde nocoval kapitán Soška se stavitelem Dvořákem z Nasavrk. Kapitán Soška byl 1. 11. v Proseči zastřelen gestapem. 19. října jsem dostal z Prahy dopis pro Pliczku. Chtěl jsem jet na kole do Pliczkova dolního mlýna, ale nějaké tušení mne varovalo. Šel jsem pěšky a u Hospodářského družstva jsem potkal pana Břečku, který mě varoval. Že gestapo hledá pana radu. Rychle jsem šel schovat jeho aktovku, ve které měl klenoty, různé tiskovny a letáky. Chystal jsem se na to nejhorší. V pondělí byl odvezen poštmistr Petr Sedlický, který do dnešního dne je nezvěstný. Snad někde při náletech zahynul. Ve středu byli odvezeni pan Jaroslav Doležal a pan Adolf Remza. Kovářský mistr z Bohdalova. Ti se však po třech nedělích z Jihlavy vrátili. Pak nastala těžká doba. Každou chvíli gestap znovu přijelo. Nikdo nic neprozradil a tak už nikdo nepřišel na řadu. Jenom Václav Pavlíček odešel, aby byl k ruce panu radovi a stal se z něho partyzán. Tak v naději jsme očekávali, kdy tomu všemu přijde konec".

MUDr. František Stögr

V okolí Bohdalova se s příchodem jara roku 1945 začali objevovat partyzáni. V sobotu 10. března po domluvě s četníky provedli přepadení místní služebny. Ozbrojenci přepadli byt vrchního strážmistra Jindřicha Jeřábka a naoko jej pod pohrůžkou zastřelení donutili jít s nimi ke stanici, kde se službě prokázal heslem, a nařídil svým podřízeným otevřít dveře opevněného domu. Partyzáni se pak nahrnuli dovnitř, četníky obrali o služební zbraně, munici i policejní výstroj a urychleně zmizeli. Němci zuřili, a přestože novoměstské okresní četnické velitelství sepsalo vyšetřovací zprávu v tom smyslu, že personál stanice nebyl schopen akci bez zbytečného krveprolití zabránit, zemské velitelství v Brně chtělo bohdalovské četníky pohnat k soudu SS. Na zahájení trestního řízení nakonec již nezbyl čas, okupační orgány však do vesnice přeložily dvojici německých četníků, kteří měli na své české kolegy dohlížet. Ti je však během několika dnů ve spolupráci s bohdalovským lékařem MUDr. Stögrem odzbrojili a vyhnali ze vsi.

Doktor Stögr patřil k dalším významným představitelům odboje v Bohdalově. Narodil se v roce 1901 v Moravských Budějovicích. Jeho matka byla Vídeňačka. V roce 1937 nastoupil jako praktický lékař na zdravotní obvod v Bohdalově. V době okupace se projevil jako skutečný vlastenec. Vedle pomoci lidem v odboji falšoval zdravotní dokumentaci a vydával potvrzení o smyšlených nemocech mladým lidem odváděným na nucené práce do Říše. Od mládí také rád pracoval jako radioamatér. Vedle své ordinace měl malou dílnu, ve které opravoval radiopřijímače. V době okupace, kdy museli obyvatelé protektorátu pod trestem smrti nechat ze svých přijímačů odstranit krátkovlnné cívky, které umožňovaly příjem zahraničního rozhlasu, především Londýna, vyráběl pan doktor speciální "krystalky", které tuto schopnost přijímačům vracely. Jeho výhodou byla výborná znalost němčiny i samotné jméno. Díky tomu ho německé úřady považovaly za svého a tak mohl v ilegální činnosti nerušeně pokračovat. Doktor Stögr ordinoval až do své smrti. Bohdalov miloval a po těžkém onemocnění zde chtěl být pochován.

V samém závěru válečných bojů a osvobozování republiky docházelo k vypouštění a znehodnocování zásob lihu z obecních místních lihovarů. Důvody byly dva. Německá armáda mohla použít líh jako náhradní pohonnou nebo i zápalnou surovinu. Zajímavější je druhý důvod. V závěru války se očekávala euforie vojáků osvobozující Rudé armády a s ní také obava s případných následků nezřízeného pití. Koncem dubna, okolo 23. 4. bylo poprvé z bohdalovského lihovaru vypuštěno 80 hl. lihu. Než se však stačil líh prosáknout do Dolního rybníka a dále pak až do řeky Oslavy, nabírali si ho občané Bohdalova do všech možných připravených nádob. Mnozí lidé měli naplněny všechny nádoby v domácnosti, a tak neměli další dny ani z čeho dát napít dobytku. Událost už německá policie nestačila vyšetřit. Hned se také rozmohl černý obchod. Zatímco 5. května, po vyhlášení Pražského povstání, zasedal v obecní místnosti prozatímní Místní národní výbor, došlo opět k vypuštění asi 50 ha lihu. Situace se opakovala. Nevíme už dnes, jak moc se předčasně slavila svoboda, ale když za nedělního úsvitu 6. května projížděla obcí kolona 8 německých nákladních vozů se zhruba 150 po zuby ozbrojenými vojáky na korbách, rozhodli s bohdalovští konat. Kolona projela kolem hřbitova a zastavila v trati Křenice směrem k Rudolci. Zhruba 20 mladých i starších mužů se vydalo do polí, aby s holýma rukama německé vojáky odzbrojili. Jakmile však přišli na dostřel k hlídkám, stačilo jenom "Hande hoch" a bylo po odvaze. "Stateční odbojáři", kteří se možná ještě v noci povzbuzovali nasbíraným bramborovým lihem, zůstali několik dlouhých hodin v zajetí. V městečku se zatím šířil strach a obavy. Před polednem dostali naštěstí Němci rozkaz k odjezdu a tak zajatce poslali domů.

Leták ze dnů osvobození

Družstevní lihovar v Bohdalově

Téhož dne revoluční národní výbor oficiálně převzal řízení obce. Večer se konala první veřejná schůze, na níž přítomní občané schválili jeho složení. Následujícího dne ozbrojenci zastavili oddíl vozatajstva o pěti povozech a vojákům tentokrát již bez komplikací sebrali zbraně. V příštích dnech přes vesnici projely početné jednotky německé armády mířící od Žďáru buď k Polné nebo k Jihlavě. Za armádou zůstávala nepředstavitelná spoušť v podobě poškozených silnic i domů, rozježděných luk a polí, opuštěných vozidel či odhozeného proviantu. Ještě 9. května se nad Bohdalovem ozývala střelba. Blízko lesní cesty ke Starému Telečkovu narazila skupina partyzánů na německou hlídku. Při přestřelce zahynul František Pavlíček ze Znětínka.Ústup německé armády pokračoval až do ranních hodin 10. května.

Okolo půl osmé ráno se na pavlovské cestě objevili první sovětští průzkumníci na motocyklu. Na budovách se objevily šest roků ukryté československé vlajky a Bohdalov mohl začít slavit.

Okolnosti konce války v městečku Bohdalov by určitě stály za podrobnější historické zpracování. Už jenom proto, aby si naši potomci uvědomili, že dramata světových dějin mají odraz i v tom posledním koutku země. O činnosti a významu odbojářů Rady Tří, bylo napsáno několik knih a množství článků. Jenom tam, kde byla před 80 roky založena a o lidech, kteří se o ní zasloužili a obětovali, není ani zmínka.

Zpracováno na základě materiálů pana Hynka Jurmana, prof. Josefa Grni, Ústředního armádního archivu v Praze, obecních a farních kronik, okresního archivu ve Žďáře nad Sázavou a internetu.