Lidové kroje jako národní symbol

Tradice a využití lidových krojů v Bohdalově mělo svoji předválečnou tradici.  Horácké listy uvádí vystoupení skupiny dívek a chlapců z Bohdalova, Chroustova, Německého Rudolce a z dalších míst na Okresní Horácké dožínkové slavnosti dne 6. srpna 1939 na sokolském stadionu ve Žďáře nad Sázavou. Akci  organizovala organizace Národní souručenství. Co je na této akci tak zvláštního, že stojí za to se k ní vracet? 

Musíme si nejprve připomenout data tohoto, pro Českou republiku osudného roku 1939.                                                  15. března okupují Němci celý zbytek republiky. Je rozpuštěna armáda a prezident Emil Hácha na příkaz okupantů ruší a rozpouští okamžitě všechny politické strany a spolky. 21. května je vyhlášeno založení nové jednotné organizace Národní souručenství. V následujícím týdnu jsou do ní povinně přihlášeni všichni muži české národnosti starší 21 roků. Ženám nebyl vstup povolen. Pouze dívky mohly společně s chlapci být zapsány v Mládeži NS. Samozřejmě, že vstup většiny mužů byl formální. Nějaký čas platili povinné příspěvky a místní organizace nevykazovaly žádnou činnost. Jinak tomu bylo s mládeží. Pokud chtěli organizovat či pořádat jakoukoliv akci, muselo to mít řádné ohlášení a kulaté razítko.

Po krátkém šoku z březnové okupace se ve většině obyvatel probudil odpor " v mezích zákona ". V letních měsících se znovu vrátily taneční výlety, ještě stále mohla hrát hudba a zpívat se české písničky. Jednou z aktivit bylo také manifestační nošení národních krojů. K tomu právě směřovala žďárská akce. Pod hlavičkou Národního souručenství se za žďárskou Sokolovnou sešlo velké množství krojovaných skupin z řady vesnic a městeček. Na programu byla Česká beseda a další společné národní tance. Manifestačně se zpívaly národní lidové písně. To vše za dosud skrytého dozoru německých úředníků. Nikdo z českých účastníků dosud netušil, co čeká jeho národ během příštích 6 let, 1 měsíce a 19 dnů okupace.

Podobná odbojová nálada panovala ještě o měsíc později při oslavách svátku zemského patrona sv. Václava. Pak ale přišlo kruté procitnutí do reality. Studenti pražských vysokých škol chtěli manifestačně oslavit svůj svátek 17. listopadu. Došlo při něm k zastřelení Jana Opletala a ihned po jeho pohřbu nastalo hromadné zatýkání, popravy a uzavření všech vysokých škol. O těžkých letech okupace, tak jak probíhaly v Bohdalově, píšu v jiných kapitolách. Určitě však stojí za připomínku, že i v těchto dobách měl, dnes už zapomenutý, vztah k národnímu lidovému kroji a zvykům svůj mimořádný význam.