Odbojová organizace Rada tří

17. července 1944 došlo v Bohdalově u Žďáru nad Sázavou k formálnímu ustanovení odbojové organizace, která se Dne od září 1942 složitě formovala na Českomoravské vysočině ze zbytků gestapem rozbitých celostátních organizací Obrana národa a Petiční výbor Věrni zůstaneme. Zprvu nesla tato odbojová síť názvy "Přípravný revoluční výbor" a "Jaro". Nyní se začala tato organizace nazývat Rada tří (R3) a v jejím čele měli stát divizní generál Vojtěch Boris Luža, profesor právních věd na brněnské technice JUDr. Josef Grňa a představitel ilegální hasičské organizace Josef Císař

Přestože měla v té době Rada tří radiové spojení s Londýnem prostřednictvím paraskupiny CALCIUM a její vysílačky MILADA a na jaře 1945 byla největší českou vojensko-partyzánskou organizací, jejíž skupiny působily na Domažlicku, v Praze i v Beskydech, jižní Moravě, východních Čechách a především po celé Českomoravské vysočině, podzim 1944 se jí málem stal osudným...

Ačkoliv se Radě tří podařilo již měsíc před bohdalovskou schůzkou uniknout z pasti volavčí sítě brněnského gestapa, ve které hráli nebezpečnou roli konfidenti Viktor Ryšánek a Stanislav Jizera, trojice nejvyšších představitelů R3 se již po 17. červenci nikdy nesešla!

Generála Lužu zastřelili při cestě z Říčan na Českomoravskou vysočinu 2. října 1944 v obci Hřiště horliví přibyslavští četníci. Vojenským nástupcem Luži se stal bývalý ruský legionář podplukovník jezdectva Josef Svatoň, který žil v ilegalitě již dlouhou řadu měsíců. Po zprávě o Lužově smrti byl Svatoň pevně rozhodnut tvrdě potrestat přibyslavskou četnickou stanici, kde nebyl nikdo zapojen do odboje, jako jasnou výstrahu všem protektorátních četníkům v zemi. Proto vydal podplukovník Svatoň rozkaz k nekompromisnímu úderu proti Přibyslavi.

Likvidací přibyslavské četnické stanice byla pověřena skupina partyzánů kolem Roma Josefa Serynka (krycí jméno Černý), který uprchl již v září 1942 z cikánského internačního tábora v Letech u Písku. Šlo celkem o dvanáct mužů, vyzbrojených pouze pistolemi a čtyřmi ručními granáty. Osm z nich tvořili bývalí sovětští zajatci, uprchlí z nacistických lágrů. Vedle Serynka se potom akce zúčastnili i čeští partyzáni Adolf Šedý, Jan Sec a generálův syn Radomír.

Akce se uskutečnila v noci 26. října 1944, kdy partyzánské komando zastřelilo čtyři četníky a jednoho těžce zranili. Mezi mrtvými byli dva z Lužových vrahů vrchní strážmistr Bohuslav Mečíř a strážmistr Stanislav Kunderka. Třetí z nich štábní strážmistr Josef Navrátil tehdy sice trestu unikl, ale konce války se nedožil. Byl přeložen do Tišnova, kde 25. dubna 1945 utrpěl smrtelné zranění při sovětském náletu...

Podplukovník Josef Svatoň byl vojenským velitelem R3 pouhých pět dní po přibyslavské exekuci. Dne 1. listopadu 1944 gestapo odhalilo jeho úkryt v Pasekách poblíž Proseče. Svatoň se svým pobočníkem por.let. v zál. Eduardem Soškou se dostali do přestřelky, při které nacisté použili i lehký kulomet. Oba zranění odbojáři si raději vzali život, aby nepadli do rukou nepřítele. Další úder R3 zasáhl již druhý den 2. listopadu 1944, kdy byl gestapem zatčen Josef Císař...

Radu tří nyní čekalo nové formování a nové úkoly. V jejím čele nyní stáli vedle profesora Grni jako tzv. "vojenští zmocněnci" kapitáni generálního štábu - noblesní diplomat a skvělý organizátor Josef Robotka a neskutečně odvážný prchlivý levičák Karel Štainer-Veselý. Boj pokračoval...