Rodina poštmistra Pliczky

V průběhu 18. století se ve Žďáře nad Sázavou poprvé objevuje jméno Pliczka. Už tehdy je psáno polským nebo spíše slezským způsobem. Bernard Pliczka ( 1817 - 1897 ) je od roku 1859 uváděn jako žďárský poštmistr. Poštu provozoval ze svého domu, odkud také pravidelně vypravoval poštovní vozy do okolních i vzdálenějších měst. Měl několik dětí. Pro Bohdalov je zajímavý především:

Jan Nepomuk Pliczka ( 1841 - 1908 ). Ten se oženil s Kateřinou, rozenou Formánkovou, vdovou po Janu Koudelovi z Bohdalova. Jan Nepomuk se stal správcem a poštmistrem Bohdalovské pošty. Jako velký přítel bohdalovského továrníka a poslance Haimricha se zasadil o zřízení samostatného poštovního úřadu a telegrafní stanice. S ženou Kateřinou měli 4 syny.

Leopold, pracoval na ředitelství státních pošt v Brně.                                                                                                  Antonín, převzal po otci poštovní úřad v Bohdalově.                                                                                            Emanuel, oženil se na mlýn do Pokojova a
 Gottlieb, o kterém se zpráva nedochovala.

S historií rodiny je také spojen příběh Jana Pliczky ( 1895 - 1965 ). Syn Leopolda Pliczky který pracoval na ústředí pošt v Brně sloužil za první sv. války jako zpravodajský důstojník. Poté vystudoval práva a vybudoval si kariéru jako vrchní rada na Ministerstvu financí ČR. V období mezi válkami často navštěvoval Bohdalov a se strýcem Emanuelem se věnoval myslivosti.

Část příběhu Jana Pliczky věnovanou okupaci uvádím jako citaci z korespondence s jeho synem, panem Marianem Pliczkou, který žije od roku 1965 v Kalifornii v USA.

Od zacatku okupace tatinek byl zapojený ve zpravodajske skupině Avala (Modrý Kruh) Byl jednim z hlavních organizátorů, nejdříve pod Janem Hajšmanem, po jeho zatčení pod Frantiskem Blažkem, pak pod Josefem Císařem a pak pod Rastislavem Váhalou. Tatínek používal své styky k získání informaci o plánech a činnosti Němců a posílal zprávy do Londýna. Ve své funkci na ministerstvu financí pokračoval za okupace až někdy do června 1943 a opatřoval různými machinacemi velké finanční částky na financovaní odboje. Hlavně také financoval pozůstalé po padlých a uvězněných odbojářích. Od června 1943, měsíc po tom, co jsem se narodil v Praze, jsme odešli z Prahy do Bohdalovského mlýna. V říjnu 1944, po zastřelení generála Luži a rozbití vedení organizace Rada tří, musel tatínek do ilegality a maminka byla zatčena gestapem v Jihlave. Pan hrabě Podstatzký z Velkého Meziříči se postaral o to, aby maminku brzy pustili a pak jsme se všichni skrývali někde kolem Bohdalova. To samozřejmě znám jenom z vyprávění maminky, otec o tom moc nikdy nemluvil. Bylo mi řečeno, že jsme přes zimu žili někde v bunkrech v lesích. Tatínek byl v té době u partyzánů ve skupině pod Karlem Steinerem Veselym. Tatínkovo krycí jméno ve skupině Avala bylo Merta a jeho krycí jméno v partyzánské skupině bylo Slávek. Za svoji odbojovou činnost dostal po válce válečný kříž a další vyznamenáni

Po skončení války jsme se vrátili zpátky do našeho bytu v Praze. Tatínek pracoval ve Fondu národní obnovy, v jednom čase byl také přednosta Rady osidlovacího úřadu. Žili jsme dobře až do listopadu 1948, když mého tatínka zavřeli komunisté. Ve vyšetřovací vazbě seděl s generálem Heliodorem Píkou. Toho popravili a tatínka po třech letech velmi nemocného propustili z vězení. Protože hned neumřel, musel v roce 1960 znovu nastoupit trest. Tatínek zemřel v dubnu 1965 a já jsem odešel do Rakouska v říjnu 1965. V 1966 jsem odtud odešel do USA. Moje sestra přijela za mnou v létě 1968 a hned po Ruské invazi se nám podařilo dostat sem také naši maminku.

Marian Pliczka                                                                                                                                                                  Roseville, California USA