Kronika dobrovolného sboru hasičského v Bohdalově

V roce 150 výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Bohdalově získal jsem opis a úvodní rukopisné stránky kroniky sboru. Je pro mě zvláště významné, že po prvním kronikáři panu Petru Sedlickém převzal tuto roli můj otec pan Stanislav Růžička, který kroniku zpracoval v přepisu nejstarších záznamů a následně až do roku 1989. K významnému výročí připojuji zápis uvádějící okolnosti založení sboru.

Kronika dobrovolného sboru hasičského v Bohdalově 

Návrh k založení této kroniky dal br. vzdělavatel Petr Sedlický u příležitosti 60tiletého trvání sboru.                                  Zpracoval až do roku 1933 Petr Sedlický, vzdělávatel t.č

1933

Letošního roku připomínáme si 60tileté trvání našeho sboru . U této příležitosti vracíme se ve vzpomínce do dob jeho založení a současně zaznamenáváme hlavní data, která pisatel získal z větší části od nyní již zemřelého br. zakladatele J. Nep. Heimricha a z části od starších bratrů.

Roku 1873, tedy v době kdy organizovaná hasičstva měla jen velká města, aniž by o nějaké organizované službě v případech požáru v obcích venkovských bylo jen potuchy, založen byl sbor dobrovolných hasičů v Bohdalově a jest jedním z nejstarších sborů venkova.

Podnětem k založení jeho byla hrůzostrašná katastrofa, která obec bohdalovskou postihla v r. 1872 7. července v noci, kdy z celkového počtu domů 112 lehlo 80 i s příslušnými hospodářskými budovami popelem. Mimoto shořel i kostel škola a fara.

Požár v horní části městyse vypuknuvší zuřil tak strašně, že ku příkladu v domě číslo 53, tehdy starostovi obce Ferdinandu Koudelovi náležejícímu vzdor tomu, že v něm bylo vše, od obytných místností až po sklep klenuté a schody kamennými jak na půdu tak do sklepa vedoucími a železnými dveřmi opatřené, vše co jen bylo spalné i s celým bytovým zařízením ano i s hotovými penězi asi 1000,- tehdejších zlatých , (2000,-Kč) shořelo, ano že i matka starostova se svou malou vnučkou v klenutém sklepě, do nějž peřiny a jiné věci naházela ochranu hledajíc, byly by se udusily, kdyby je nebyli k požáru se na štěstí dostavivší žďárští četníci s nasazením vlastních životů v nejsvrchovanějším okamžiku na vzduch vynesli. Případů podobných kdy i v klenutých místnostech vše shořelo, bylo mnoho.

A přec bylo by bývalo možno této tak strašlivé zhoubě téměř celé obce zabrániti, kdyby i jen několik málo mužů bylo k hašení po vzniku požáru přikročilo. Zatím však ztratilo všechno dobré smysle a ačkoliv při tehdejším úplném bezvětří, domům od požářiště vzdálenějším z počátku žádné nebezpečí nehrozilo, vrhlo se vše jen na zachraňování vlastních statků, na vypouštění dobytka z maštalí a stájí, na vynášení nábytku atd. a požáru byla ponechána plná volnost zhoubného řádění.

Jediná sice stará ale dosud k hašení způsobilá stříkačka byla sice někým, patrně na první poplach na volné prostranství vytažena, ale nikdo, ani ten kovář, jemuž bylo uloženo o ni pečovati a jenž druhdy , zejména o slavnosti Božího těla parádně se na ní ukazoval, se o ni nestaral, takže by byla bez pomoci cizích se dostavivších lidí sama uhořela.

Ubozí pohořelí byli jen nepatrně pojištěni a mnozí z nich naprosto ožebračeni. Shořelo vše potraviny, krmivo pro dobytek, zejména celá sklizeň v předcházejících dnech svezeného sena a jiné a jiné věci a jen lomení rukama a nářek bylo ze všech stran viděti a slyšeti. Z celého okolí dováželi se dary, potraviny, krmivo a šatstvo, na prosbu v novinách docházelo i mnoho peněžitých darů, ale vše to bylo jen kapkou do tak velikého moře bídy.

Jest samozřejmé, že se na tu tak hroznou katastrofu nebylo lze zapomenouti a zejména utkvěla v paměti tehdy mladého rodáka Jana Nep. Heimricha, jež všechny tyto hrůzy prožil. Ten čím dále tím více nabýval přesvědčení, by bylo lze katastrofě zabrániti, kdyby se bylo o hašení objektu v němž požár vypukl i jen třeba 10 mužů zasadilo.

Byv po té vyšetřovatelem škod u pojišťovny v Brně, míval mnoho příležitostí přesvědčiti se co znamená organizovaná služba hasičská v případě požáru.

Když potom na naléhání svých rodičů svého místa se u pojišťovny vzdal, aby se po nich dědictví mlýna ujal, nevzdal se úmyslu službu hasičskou v rodné obci zorganizovati. Ale jak? Založiti sbor za tehdejších poměrů vůbec a za poměrů v ožebračené obci zvlášť, bylo myšlenkou smělou. Jednak nebylo zoru podobné organizace, neb v celé oblasti žádného hasičského sboru nebylo, jednak celé hasičské zařízení v obci pozůstávalo z jediné staré pojízdné stříkačky.

Za takových krajně nepříznivých okolností obmezil svůj původní úmysl na pouhé soustředění asi 15 obětavých mužů dobrovolné sice ale bezpodmínečné službě hasičské pro případ požáru.

Po dlouhém uvažování svěřil se konečně se svým úmyslem tehdejšímu starostovi obce, nyní již zemřelému Ferdinandovi Koudelovi, spoléhaje na jeho podporu své myšlenky.

Avšak vzdor své výmluvnosti a ačkoliv starosta účelnost takové hasičské organizace plně uznával, narazil přece na jeho odpor s poukazem , že by taková organizace musela být třeba i jen jednoduše, ale přec jen různým zařízením opatřená, to vše by vyžadovalo peníze jichž obec nemá a jež za stávajících poměrů těžko by si mohla opatřiti, ostatně, že i kdyby sám této myšlence přál, že by k potřebnému vydání souhlasu výboru obce nedosáhl. Tím by také byla celá věc pochována, neb bez podpisů členů výboru obce na žádost o schválení stanov takové organizace, nebylo lze úředního schválení stanov dosáhnouti. Teprve, když se navrhovatel zaručil, že si potřebné prostředky sám opatří aniž by obec ani nejmenším obnosem k tomuto účelu přispěla, dal se k předložení návrhu v sezení výboru obce pohnouti, ale s výhradou, že navrhovatel sám každého jeho člena o podpis na žádosti o schválení stanov požádá, on že případné odmítnutí riskovati nebude. To vše se stalo a žádost o schválení stanov organizace pod názvem "Sbor dobrovolných hasičů v Bohdalově" byla podaná.

Ve výboru obce tenkrát zasedali pánové: Jan Pliczka, Karel Promberger, Josef Hladký, Jan Marek, Alois Bradáč, František Lejsek, František Homola, Josef Krejčí, a Jan Hron za Bohdalov, Jan Vaněk za Kyjov a Jan Bečka za Chroustov.

Sbor byl povolen, ale mimo staré pojízdné stříkačky nabylo tu ničeho, a proto bylo nutno úhradu nákladů dary si opatřiti.

Především byla požádána firma Smékal v Čechách u Olomouce o nejlevnější rozpočet na to nejnutnější k výzbroji potřebné s doložením, že sbor bude vše jen dle možnosti spláceti.

Současně rozeslané byly prosebné dopisy o příspěvek , knížeti Collaltovi, všem v Bohdalově zastoupeným pojišťovacím ústavům a mnoha jednotlivcům. Výsledek byl dosti příznivý a zejména byla to banka Slavia, která majíc pojištěný kostel a farní budovy mimo jiných menších objektů, darovala sboru malou pojízdnou stříkačku. Celkový náklad se za těchto okolností snadno v několika měsících uhradil.

Ke sboru se ihned přihlásilo více než 15 členů mimo náčelníka a jeho náměstka.

Původními jeho členy byli J. Nep. Heimrich jako náčelník, Eduard Promberger jako podnáčelník, Jan Broža, Frant. Zmeškal, Jan Marek, Koudela, Klement, Hladký, Zmeškal, Pokorný, Řepa, Doležal, Váňa, Barák, Koubek, Sýkora, a Doležal.

Sbor byl při nedostatku prostředků samozřejmě jen velmi primitivně vybaven. Stará stříkačka, později bankou Slavií darovaná malá pojízdná stříkačka, výzbroj pro 20 mužů, 6 doma zhotovených, krátkých, háky a spoji opatřených žebříků to byl celý jeho majetek.

Také výcvik byl zcela primitivní a pouze na praktických názorech náčelníka, jen z okoukání u hasičského sboru brněnského získaných založený.

Také i signály musil si náčelník dle svého ustanoviti . Ustanovil jich 6 a sice: 1.) Poplach místní, 2.) poplach pro požár přespolní, 3.) dejte proud, 4.) zaražte proud, 5.) přemístění stříkačky, 6.) odchod.

Signály byly dvojtónové, jež dával rovněž dvojtónovou trubkou náčelník. Ale i při této povšechné primitivnosti osvědčoval se sbor svou pohotovostí i svými výkony tak dokonale, že se stal velmi oblíbeným a nejlepší pověsti se těšil.

Do stříkačky pro jízdu do přespolních obcí zapřahovaly se pravidelně koně náčelníkovy a mužstva dostavil se vždy počet dostatečný. O houževnatosti s jakou si sbor při svých hasičských výkonech vedl , svědčilo mnoho případů a také se o nich veřejně s pochvalou vypravovalo.

Disciplína sboru byla vzorná. Nikdy nebylo mužstvu dovoleno při hašení a po dokonaném výkonu požívati alkoholických nápojů, ačkoliv mu byly v místech přespolních o překot nabízené. Jen černou kávu bylo povoleno po tuhé práci mužstvu podávati

Takový byl náš tehdejší sbor.