O hrádku Belfrýdu

Na kamenitém návrší, uprostřed vody, sotva půl hodiny pěšky od Bohdalova stával před dávným časem kamenný hrad. Spíš tvrz to byla. A měla veselého pána. Rád k sobě zval společnost se kterou dlouho do noci jedl, pil a hodoval. Z jedné výpravy do světa si přivezl zlatý pohár na víno. Při příležitosti jedné z dalších nočních pitek prohlásil, že dá ten pohár tomu, kdo vypije víc vína než on sám. Protože nikdo toho pána nepřepil, tak mu pohár zůstal. Ale pití mu nějak přestalo chutnat a tak dal na památku ten zlatý pohár vystavit až na samý vrchol věže své tvrze. Za řadu roků táhly krajem oddíly husitského vojska. Jejich hejtman se rozhodoval, zda mají zničit také tuhle malou tvrz. Jaké však bylo jeho překvapení, když už z dálky viděl, jak se na vrcholu věže třpytí zlatý kalich. Ten přece mají ve znaku i jeho vojska. Mávnul tedy rukou, přikázal vojskům vydat se na další cestu a nechat takto přátelsky označenou tvrz na pokoji.