Vzpomínka na moudrého člověka

03.12.2020

MUDr. Frantisek Stögr se narodil 20. 7. 1901 v Moravských Budějovicích. Jeho matka Marie Kateřina Bayerová byla Vídeňačka. Měl bratra Viktora, který studoval a později zůstal ve Vídni. Matka syny vychovávala dvojjazyčně a tak získal pan doktor výbornou znalost němčiny. Medicínu studoval na Masarykově univerzitě v Brně a první praxi nastoupil v Uherském Hradišti. Oženil se ve svém rodném městě s Marií Mittnerovou.      V roce 1937 nastoupil jako praktický lékař na zdravotní obvod v Bohdalově. Velice rychle se zapojil do spolkového života. V době okupace se projevil jako skutečný vlastenec. Vedle pomoci lidem v odboji falšoval dokumentaci a vydával potvrzení o smyšlených nemocech mladým lidem odváděným na nucené práce do Říše. Od mládí také rád pracoval jako radioamatér. Vedle své ordinace měl malou dílnu, ve které opravoval radiopřijímače. V době okupace, kdy museli obyvatelé protektorátu pod trestem smrti nechat ze svých přijímačů odstranit krátkovlnné cívky, které umožňovaly příjem zahraničního rozhlasu, především Londýna, vyráběl pan doktor speciální "krystalky", které tuto schopnost přijímačům vracely. Jeho výhodou byla výborná znalost němčiny i samotné jméno. Díky tomu ho německé úřady považovaly za svého a tak mohl v ilegální činnosti nerušeně pokračovat. Když se po osvobození počítaly zásluhy, prohlásil pan doktor, že nic nechce. Za službu vlasti se neplatí ani nepřijímá odměna. To vadilo především jeho paní doktorové. V Bohdalově bydlel od počátku v tehdy nově vybudovaném zdravotním středisku. Pamětníci vzpomínají, jak ve své pragovce objížděl pacienty ve svém rozsáhlém obvodu. Na jaře roku 1948 byl z Bohdalova převeden do Žďáru, ale ještě ve stejném roce se na vlastní žádost vrátil nazpět. Na Vejpichu, jak se té části Bohdalova říká, vychovávali s manželkou vnučku Helenku. Ta patřila spolu s vlčákem Kazanem do party zdejších malých dětí. Doktor Stögr ordinoval až do své smrti. Bohdalov miloval a po těžkém onemocnění zde chtěl být pochován. Zemřel 29. 9. 1964.

Zapsáno podle vzpomínek jeho vnučky Heleny Stögrové a stránek obecní kroniky.